20 let od orlických vražd: Oběti cpali do sudů a rozpouštěli louhem

Čtyři muži a jedna žena, skupina zločinců, kteří od roku 1991 do roku 1993 zavraždila celkem pět osob. O šestou vraždu se pokusil jeden z člen gangu samostatně, chtěl totiž získat byt oběti. Zavražděnými byli podnikatelé, ve dvou případech ale také členové rodiny vrahů. Vraždili ze zištných důvodů. Jádro skupiny tvořili Karel Kopáč, Ludvík Černý a Vladimír Kuna. Případ podrobně popisuje Miloslav Jedlička na webu kriminalistika.eu.

Případ do té doby neměl u nás obdoby, a to především kvůli způsobu, jakým se pachatelé zbavovali těl obětí. Ukryli je do kovových sudů a následně shodili ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. V jednom případě dokonce nasypali do sudu louh a smíchali ho s vodou. Dozvěděli se totiž, že louh postupně dokáže tělo zcela rozpustit. Netušili ale, že hydroxid sodný s vodou také bouřlivě reaguje a hrozilo, že jim sud během přepravy exploduje. Po této zkušenosti už louh nepoužívali.

Při první vraždě se málem srazili s autobusem

V čele skupiny stál Karel Kopáč přezdívaný Karlos. Jeho záliba v bojových sportech ho přivedla začátkem roku 1990 k speciální policejní zásahové jednotce (URNA), vydržel tam ale jen tři měsíce, poté se živil jako vyhazovač ve "vinárně podsvětí" Narcis v Praze a jako bodyguard. Díky svým kontaktům na mafii a bývalé kolegy z URNY dokázal obstarat velké množství zbraní a výbušnin. Ty pak prodával soukromým osobám. V roce 1994 skončil po autonehodě na invalidním vozíku.

První obětí skupiny se stal bohatý podnikatel Aleš Katovský, u kterého v té době Kopáč pracoval jako bodyguard. Samotné vraždy vykonával Ludvík Černý, který v zabíjení rychle našel zálibu. Své oběti zabíjel nečekaně a zákeřně, střelbou zezadu do hlavy. Po činu prý vždy vyskočil, zakmital nohama a řekl: "To jsem ale čtverák."

Podnikatele Katovského skupina 5. dubna 1991 pod záminkou výhodné směny peněz chtěla vylákat mimo Prahu. Ještě než ale stihli fiktivní směnu uskutečnit, Černý Katovského, který v té chvíli řídil, k udivení všech střelil. Auto se na nějakou dobu stalo neovladatelným a hrozilo, že se srazí s autobusem. Nakonec tělo zabalili do drátěného pletiva a shodili ze Žďákovského mostu do přehrady. 800 tisíc marek, které měl podnikatel u sebe, si rozdělili.

Po první ráně ještě chroptěl, dorazil ho dalšími

O rok později vraždili podruhé, tentokrát u Vladimíra Kuny ve sklepě. Leorentu Lipovecovi se stala osudným touha po koupi zbraně. Ve chvíli, kdy si chtěl prohlédnout kufřík se zbraněmi, Černý ho střelil. Jenže první rána ho nezabila, Černý ho tedy dalšími ranami dorazil. Tělo potom nacpali do sudu, posypali louhem, zalili vodou a sud zavařili. Manipulaci se sudem měl na starost Kuna, jehož sklep gang využíval ke "zpracování těl". Přišli si na 30 tisíc korun.

Byl to právě sud s ostatky Lipovece, který přesně před dvaceti lety vytáhli kriminalisté z Orlické přehrady. A bylo to za pět minut dvanáct, pátrání totiž bylo tak nákladné, že ho po dlouhodobých neúspěších nechtěl už nikdo dotovat. V dalších měsících našli policisté ve více než padesát metrů hluboké přehradě mrtvolu v pletivu a sudy s dalšími těly.

Chtěl dědit. Zabil matku v den jejích narozenin

Třetí obětí se stala matka Vladimíra Kuny, která v Mnichovicích provozovala sadomasochistický salon. Zabil ji balíček s výbušninou, který ji syn nechal poslat v den jejích narozenin. O 800 tisíc, které získal jako dědictví, se rozdělil se svými dvěma kumpány.

Počtvrté zavraždil Černý starožitníka Vlastimila Hodra, kterého okradl o zlaté pečetě. Mrtvolu potom odvezl ke Kunovi a společnými silami oběť znovu nacpali do sudu. Aby se jim tam vešel, uřezali mu obě nohy.

Poslední obětí vraždících bestií se v roce 1933 stal švagr Kopáče Jaroslav Meier. Na vraždě se podílela i jeho manželka Irena, která s ním nechtěla dál žít a chtěla sama disponovat rodinným domem, a Petr Chodounský, který společně s Kopáčem vlastnil erotický podnik. Zabili ho přímo v jeho domě.

Policie se později dozvěděla, že gang plánoval rozjet byznys se zabíjením ve velkém. Těla objetí chtěli zpracovávat v obřích strojích na krmivo pro drůbež.

Zatýkání v přímém přenosu

Z neověřených informacích o mizejících podnikatelích, zvěstech o tom, jak se Černý vraždami chlubí a stopami krve, které byly nalezeny v Černého autě, které prodal do bazaru, policie v červenci 1995 nakonec došla k tomu, že oběti skončily nejspíš v Orlické přehradě. Postupně také přišla na stopu vrahů. O pátrání v přehradě se ale dozvěděla televize, která vyšetřování značně komplikovala. Vyšetřovatelé se totiž báli, že se pachatelé z televize dozvědí o svém odhalení.

Při zatýkání byl Kopáč rozhodnutý spáchat sebevraždu. Vložil si pistoli do úst a až po třech hodinách vyjednávání se ho podařilo zajistit. Byl to právě on, jehož výpověď nakonec umožnila složitý případ objasnit. V roce 2004 ho tíha svědomí a bezmoc z upoutání na vozík dohnala k tomu, že se ve vězení oběsil na šňůře od pyžama.

Soud v roce 1997 odsoudil Karla Kopáče k 21 letům vězení, Vladimír Kuna dostal 25 let, Irena Meierová 12 let, Petr Chodounský 14 let a Ludvíku Černému vyměřili doživotní trest. Mnozí odborníci se domnívají, že v případě, že by byl u nás v té době ještě povolen trest smrti, Černý by pro něj byl ideálním kandidátem.