Kupujete dětem dětské potraviny? Obchodníci vás přestanou šidit

Výrobci i prodejci vědí, jaké triky na nás fungují. U potravin to bývá třeba označení "domácí", "přírodní", "čerstvé". Patří mezi sedm zakázaných názvů, které sena potravinách buď nesmí objevit nebo jen za určitých podmínek.

Už příští rok se na seznamu zakázaných či omezených názvů výrobků objeví další dva výrazy: "dětský" a "dia". Ministerstvo zdravotnictví k tomu už vydává vyhlášku, která teď putuje k posouzení (notifikaci) do EU. Pokud nebude v rozporu s legislativou EU, což se nepředpokládá, začne platit příští rok.

A jaký je důvod přidávat další dvě slova na seznam zákazů a omezení? Logický. Prodejci a výrobci u označení "dětský" budou muset prokázat, v čem je jejich výrobek lepší a výhodnější pro děti než ostatní. Například proto, že obsahují méně soli, méně ´éček´ a podobně. Slovo "dětský" tedy nebude zcela zakázané a pokud zákazník bude podobný výrobek kupovat, bude mít jistotu, že je pro děti opravdu vhodný, což dnes ne vždy platí.

I úplný zákaz používání slova "dia" na potravinách má své opodstatnění. Každý diabetik má totiž specifickou dietu a není tedy možné celou skupinu výrobků označovat obecně názvem pro všechny diabetiky.

Jak už jsme vás informovali v článku Čerstvé, domácí, přírodní... Jaké jsou zakázané názvy potravin?, zakázaných slov je celkem sedm: domácí, čerstvý, živý, čistý, přírodní, pravý nebo racionální. Tato slova se nesmí se objevit na potravinách, na jejich obalech ani v popisech. Realita je ale trochu jiná. Prodejci buď úmyslně zákon porušují nebo si to ani neuvědomují.

Pro zákazníka je nesmírně těžké poznat, jestli prodejce podvádí - v jasně formulované vyhlášce je totiž výjimka. "Tyto výrazy se mohou v názvu potraviny vyskytnout pouze tehdy, pokud jsou součástí názvu druhu, skupiny nebo podskupiny pro jednotlivý druh potraviny," uvedl mluvčí Státní zemedělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva.

Běžný zákazník není odborník, aby nosil pravidla výjimek v hlavě, ale můžete si je přečíst a zkusit zapamatovat v následující tabulce. Ta vysvětluje, co které označení na které potravině vyjadřuje a za jakých okolností se smí před zákazníkem objevit...

Obecně pak platí, že informace na potravinách nesmějí uvádět spotřebitele v omyl. Informace by měly být čitelné, jasné, přesné a snadno srozumitelné. Údaje nesmějí připisovat potravině léčivé vlastnosti.