Vajíčka Kinder Surprise, jeden z nejspolehlivějších vánočních dárků. Věděli jste o nich tohle?

Fenomén Kinder Surprise nedávno oslavil už 40 let své existence. Jak se vůbec vyvíjel nápad, často také označovaný v reklamních sloganech 3 v jednom (hračka, pochoutka a zábava)? Odkud se vzala ona čokoládová vejce, která nakonec zamířila do zcela jiných vod, než bylo původně zamýšleno?

Píše se rok 1972 a v Itálii začíná vycházet pod značkou firmy Ferrero SpA. novinka Kinder Sorpresa. Nápad vytvořit čokoládové vejce velikostí se téměř rovnající vajíčku klasickému, se zrodil v hlavě švýcarského rodáka Heiri Rotha (ten také vytvořil první návrhy hraček pro chystaná vajíčka). Samotná pochoutka se skládá z tenké vrstvy tmavé a mléčné čokolády, uvnitř „vaječné dutiny" nenalezne novopečený majitel žloutek a bílek, nýbrž plastový box s jednoduchou hračkou, doplněnou papírkem, na němž jsou uvedeny nezbytné údaje, jak plastové dílky pospojovat dohromady. Tedy abychom byli přesní, někdy to ani není potřeba, protože předměty jsou stvořeny z jednoho kusu materiálu. Pro někoho možná je zarážející, proč se na italském výrobku objevilo typicky německé jméno. Tady se musíme vrátit ještě o pět let zpátky. V roce 1967 zahajuje německá pobočka Ferrero novou řadu čokoládových pochoutek, a protože se předpokládalo, že největšími mlsaly budou děti, zvolil se výstižný název Kinderschokolade. Jak se dozvíme i v mnoha následujících případech, německý trh byl vždy nejsilnější a nejvýznamnější, proto i Italové udělali ústupek a ono slůvko zůstalo v názvu i pro jejich zemi. S odstupem času se dá říci, že toho majitelé firmy Ferrero nikdy nelitovali.

Co vám říká Ferrero?

Dovolte nám nyní seznámit vás s firmou, která se stala synonymem pro zábavu a sběratelství. Zakladatelem firmy Ferrero SpA. se stal Pietro Ferrero (1898-1949, Farigliano, provincie Cuneo), který si během válečné vřavy v městečku Alba (provincie Langhe, Piedmont) zařizuje výstavní bar doplněný o cukrárnu. Brzy se však ukazuje, že obchodnické vlohy má jeho choť a Pietro představuje onoho stále dumajícího „vědce", jehož náplní je vymýšlet nové a nové produkty. A tak se paní Piera Cillario stará o rozkvět rodinného podniku a pan Ferrero vymýšlí nové pamlsky pro stále více se rozrůstající klientelu. Daří se mu přes nedostatky základních surovin najít schůdnou cestu pro další rozvoj firmy. Protože v Langhe je navzdory složité válečné situaci slušná úroda lískových oříšků, připravuje Ferrero krém Pasta Gianduja, jehož hlavními přednostmi jsou široké využití (například možnost ho namazat na chléb) a především cenová dostupnost.Už zmíněné problémy s II. světovou válkou způsobily, že Ferrerova společnost je oficiálně zapsána u italské obchodní komory až v roce 1946. Do rodinného podniku se zapojuje i mladší bratr zakladatele Giovanni, jehož hlavní přínos v prvních letech existence firmy spočívá v rozvíjení obchodní sítě a dopravních aktivitách. Zní to vznešeně, ovšem v reálu to znamená, že Giovanni malou dodávkou rozváží nové produkty prvním vzdálenějším zákazníkům.

Rozvoj firmy nezastavilo ani náhlé úmrtí jejího zakladatele 2. března 1949. Na jeho post nastupuje vedle matky a strýce syn Michele Ferrero, který později slavný otcův patent Pasta Gianduja mění na dodnes známou Nutellu. Rodinný klan začíná úspěšně expandovat po celé Itálii a na sklonku 50. let už má Ferrrero SpA. přes tisíc zaměstnanců a celonárodní věhlas. V roce 1956 společnost otevírá zahraniční pobočku v německém Allendorfu. Firma v té době byla proslulá nejen rodinnou atmosférou, ale také dokonalým utajováním svých plánů a striktní obranou proti průmyslové špionáži. Nikdy nepořádala tiskové konference a nezveřejňovala v médiích své chystané produkty.

Ferrero má ve výrobním programu i proslulou značku Tic Tac (zdroj: R. Pavelka)

O celosvětový ohlas firmy se zasloužil Pietro Ferrero jr. (*11. 9. 1963), který však tragicky zahynul 18. dubna 2011, když v Jihoafrické republice v Kapském městě zkolaboval v důsledku infarktu při cyklistickém tréninku a po následném pádu podlehl těžkým zraněním. To už nesl podnik název Ferrero Group, do jehož čela se pak postavil další z rodinných příslušníků, Pietrův mladší bratr Giovanni Ferrero jr.

V současnosti kontroluje firma Ferrero International SA (se sídlem v Lucembursku) 38 obchodních společností , pod nimiž najdeme i další vyhlášené značky (Tic Tac či Mon Chéri), její roční obrat se blíží šesti miliardám euro. V 18 výrobních závodech je zaměstnáno na 21.500 lidí. Mezi její nejznámější produkty patří vedle Kinder Surprise oříškové kuličky Ferrero Rocher či bonbóny Raffaello, nízkokalorické bonbóny Tic Tac, pralinky Rocher, Rondnoir a Garden Coco, či další výroby spojené přímo se jménem Kinder – Fiesta, tyčinky Kinder, Maxi, Duplo, Délice či Bueno.

Sběratelský fenomén

Nyní ale zpět k tomu, co nás zajímá nejvíce. Vajíčka, nazývaná Kinder Eggs, Kinder Ei nebo v patřičných složeninách a cizojazyčných verzích spojených se slovem Překvapení (Sorpresa, Surprise, Überraschung, Niespoznanka, Cюрприз) zpočátku nebudí dojem, že by se měla stát celosvětovým fenoménem. Průlom nastává až v roce 1974, když se dostávají na trh v tehdejší Německé spolkové republice. A zasloužili se o to dospělí. Zatímco dítka většinou po rozbalení vajíčka slupla čokoládu, hračku s větším či menším zájmem sestavila, v lepším případě ji umístila do nějaké vitrínky, či v horším mrskla do krabice k ostatním, rodiče posedlí sběratelským virem začali hračky shromažďovat. Rozběhl se čilý výměnný obchod, obliba jednoduchých předmětů stále narůstala a „hromadící nákaza" postupně zachvacovala další a další oblasti. A situace pomalu spěla k prvnímu zlomu v historii Kinder Surprise, jemuž můžeme říkat nástup ručně malovaných figurek.

Mohou za to Šmoulové

Modří pidimužíci, kterým se říká Šmoulové (The Smurfs, Les Schtroumpfs, Die Schlümpfe) mají v rodném listě napsán 23. srpen 1958, kdy je vypustil do světa belgický kreslíř Pierre Culliford (známější pod pseudonymem Peyo). Tehdy se objevila první ze 421 krátkých televizních epizod, v nichž Šmoulové svádějí nekonečný boj se spoustou vlastních problémů a nádavkem i se zákeřným Gargamelem. Podle Peya prý nápad na vytvoření této legendární komunity padl při jednom obědě na belgickém pobřeží s jeho přítelem André Franquinem. Proč tak vyzdvihujeme existenci seriálu, který část populace bezmezně miluje a část hluboce nenávidí? Protože v roce 1980 se v Kinder Surprise objevuje série dvanácti figurek Šmoulů, a právě tento set je považován za premiérový Hand-painted počin v historii hraček z čokoládových vajíček. Jak se vzápětí dozvíme, některé prameny uvádějí rozdílná data, ale víceméně se shodují na kolekci nesoucí název Super-Mini-Schlumpf-Parade. Pokud byste si dnes chtěli původní set pořídit, připravte si rovnou několik desítek tisíc a rozhodně ne v korunách!

Ručně malované figurky jsou nejcennějším sběratelským artiklem vajíček Kinder (zdroj: Robert Pavelka)

Jak už je uvedeno v samotném názvu, figurky byly kolorované ručně a navíc měly další významný rys, který až do 21. století byl téměř bez výjimky dodržován – tyto postavičky byly z jednoho kusu, tedy nesestavované, maximálně byly obohaceny o nějaký doplněk. Jako podklady byly voleny v drtivé většině dvě varianty: buď zástupci živočišné říše nebo postavičky z kreslených filmů, nejčastěji americké produkce. Dostalo se tak na hvězdy typu Kačer Donald, Mickey Mouse, Méďa Béďa či Asterix nebo Včelka Mája, zvířecí představitelé byli situováni do rolí typických pro homo sapiens. Některá zvířátka měla takový úspěch, že byla vydávána v nových verzích, týká se to především modrých hrošíků vystupujících pod titulem Happy Hippos. Jejich tvůrcem je známý francouzský designér André Roche, a roztomilí tlustokožci už byli poschováváni v Kinder Suprpise v osmi různých verzích. Podobnou popularitu bychom zaregistrovali u tučňáků Peppy Pingos či prehistorických brontosauříků Drolly Dinos.

Sledovat vydávání těchto po dlouhou dobu výjimečných sérií nebylo jednoduché. Především nevycházely v jednotlivých regionech jednotně, často se lišily v drobných detailech či barevném provedení. Rovněž obvyklé byly případy, že určité série byly vydány pouze v omezené lokalitě, což byl případ Tyrolských medvídků, kterých se dočkali pouze sběratelé v Německu. Naproti tomu další známou sérii Panda Party museli tamější fanoušci vajíček shánět v zahraničí. Další zvláštností bylo rozšiřování některých původních setů, k nimž byly v odlišných lokalitách přidávány některé „bonusové" figurky (například série Froggy Friends měla v evropské verzi deset postaviček, v německé o dvě více). Díky rozdílnému vydávání se stávalo, že set vydaný v Německu se v dalších evropských (či zámořských) zemích objevil třeba až po dvou letech. Navíc kdo neměl doprovodný papírek nebo katalog, mnohdy vůbec netušil, které sady k sobě patří, protože ručně malované figurky nebyly nijak označeny. V jedné věci ale měly svou pečlivě dodržovanou výsadu – každá měla své vlastní jméno. O jejich důležitosti hovoří i reklamní slogany, které zejména v Německu uvádějí, že sběratel by měl takovýto kousek najít v každém sedmém vajíčku (Jetzt in jedem siebten Ei).

Určitý zmatek přinesl do řad ručně malovaných figurek pojem Stick Figures, jejichž termín se odvolává na původní německou variantu Steckfiguren. Jedná se o figurky téměř shodné s ručně malovanými, ale složené minimálně ze dvou dílů. Tyto hračky však byly zařazeny do původní číselné řady, tvoří tedy jakýsi pomyslný přechod mezi položkami sestavovanými a ručně malovanými figurkami. Jako ostatně vždy a ve všem se najdou i tady anomálie, což dokazují číslované figurky se série Peanuts (K.94 a K.00) a jedné verze populárních Šmoulů (K.97 a rovněž K.00).

Ještě jednu malou odbočku si dovolme – mezi vysoce ceněné figurky patřily i kovové postavičky, z valné části představující různé formy vojáků či žoldnéřů. Jejich cena rovněž šplhá do výše tisíců eur, dost možná také proto, že už více než patnáct let žádná taková figurka v Kinder Surprise nebyla. Za největší skvosty se považují ony prehistorické, protože jedny z posledních sérií (středověcí rytíři na koních – K.97 a švýcarská garda – K.98) už byly kombinací kovových vojáčků s plastovými doplňky, což jejich pravověrní stoupenci neuznávají. Podle zveřejněných výhledů se navíc jakékoli další kovové figurky v dohledné době neplánují.

Fenomén Kinder má obrovské množství podob (zdroj: Robert Pavelka)

Co a jak evidovat?

Výrobci po dlouhou dobu brali sběratelskou mánii kolem Kinder Surprise jako přechodnou, ale když toto šílenství v dobrém slova smyslu neopadlo ani po patnácti letech, začali se distributoři zamýšlet nad tím, jak konečně dát vydávání figurek nějaký řád. Tedy – ono se nedá říci, že by produkce nových hraček byla nějak zásadně živelná, premiérové série se objevovaly vždy na začátku školního roku (pořád se bere jako základ, že jde o hračky určené především dětem). V praxi to vypadalo tak, že řada skládacích hraček se ve vajíčkách objevovala v období od září do letních prázdnin, a v každém pololetí na jeho začátku byly vydány i nové řady ručně malovaných figurek. Ovšem i tady platilo „jiný kraj, jiný mrav". V některých zemích uspokojovali místní výrobci hlad sběratelů po novinkách v oblasti hand-painted figures i čtyřikrát ročně. Proto se v nabídce některých států objevují raritní série, které jinde nebyly vydány.

Nelze také tvrdit, že neproběhly sporadické pokusy začít jednotlivé hračky nějakým způsobem evidovat, ale většinou se vše odehrávalo na sběratelské bázi, kde si fanoušci skládané hračky specificky označovali. Postupně tuto nutnost pochopili i výrobci a začaly se objevovat nejen názvy jednotlivých minisérií, ale i číselná označení. Definitivní průlom nastal v sezóně 1991/1992, kdy došlo k nové evidenci všech figurek ve vydané řadě, s výjimkou ručně malovaných postaviček.

Nový kód se skládal z písmena K (Kinder), následného dvojčíslí, které představovalo rok vydání a poté dvoj- nebo trojmístného pořadového čísla. V praxi to znamenalo, že pod kódem K91.05 je pátá figurka vydaná v ročníku 1991/1992. Koncové dvojčíslí se rozšiřovalo na trojmístné, pokud počet hraček přesáhl stovku. Tento druh evidence, který rozhodně přispěl k přehlednosti vydávaných figurek, se udržel až do sezóny 2004/2005.Jak tedy daný systém fungoval? Pod kódem začínajícím písmenem K se skrývaly hračky určené ke skládání, i když přísně vzato se mezi nimi našly i kousky, které se kompletovat nemusely. Jejich počet nebyl standardní, někdy se číslo vyšplhalo dvacet položek přes stovky, jindy až o čtyřicet výš. Také se stávalo, že určité řady nebyly vydány kompletně a několik chybějících čísel bylo ve vajíčcích až v následující sezóně. Přesně není znám důvod, má se všeobecně za to, že šlo o jakousi formu vábení k tomu, aby sběratelé kupovali vajíčka i v dalším období.

Problémem pro sběratele je fakt, že v Německu (a od roku 1992 i v Rakousku) byla distribuována tzv. German Line. Tyto dvě německy mluvící země měly svou vlastní řadu, která se od ostatní Evropy značně lišila. Postupem času se podařilo spojit aspoň ony sestavovatelné hračky, ale ručně malované figurky si na centrální sjednocení musely počkat až do roku 2005. Sluší se poznamenat ještě jeden fakt – německé hračky měly kromě obvyklého a zavedeného označení ještě šestimístný pořadový kód, který na číslování Ferrero nebyl nijak závislý a neměl ani žádnou logickou posloupnost, pouze počáteční číslo bylo vždy 6 nebo 7 (toto číslování bylo na lístcích v letech 1991-1997).

Kdo měl na evidenci figurek nezpochybnitelný podíl byli především němečtí sběratelé, kteří iniciovali vydání souborného katalogu. Je celkem pochopitelné, že pokud do určité doby nebyly hračky číslovány, nacházeli zájemci na jeho stránkách zejména v prvních vydáních pouze obrázky hraček s jejich přibližným názvem, ovšem včetně stále více rostoucích katalogových cen. Každopádně od roku 1990, kdy se na pultech knihkupectví objevila první vlaštovka tohoto typu, můžeme mluvit o snaze dát sběratelství Kinder-toys nějaký řád. Katalogy vycházejí každý rok v různých provedeních: od klasických knih v tvrdé vazbě přes brožované až po kapesní verze, které vítají zejména návštěvníci výměnných setkání či burz.

Kartičky, papírky, lístečky, "cetličky"...Každá hračka bez výjimky (snad jenom v případě chyby při zakládání) je opatřena papírkem, který především v minulosti měl jakous takous identifikační hodnotu. Ovšem opět bylo nesmírně důležité, kde bylo vajíčko distribuováno. Velké množství evropských „collectors" totiž záhy zjistilo zásadní rozdíly mezi provedením německých „cetliček" a zbytkem Evropy. Souviselo to s již zmíněnou German Line a faktem, že německá pobočka Ferrero mohla produkovat své vlastní řady. Zatímco evropské lístky měly tvar obdélníku o výšce cca 3 cm a délce závislé na počtu hraček v jednotlivé sérii (10 až 18 cm), německé provedení bylo podstatně velkorysejší, tvořil jej nejčastěji formát cca 10 x 7 cm. Z toho jasně vyplývá, že kdo si koupil část série v Německu a část například v České republice, musel počítat s dvěma nesourodými provedeními. Týkalo se to i ručně malovaných figurek, u kterých navíc byla rozdílná jména, poplatná té které zemi.

Obrázek má většinou následující charakter: na jeho líci je vyobrazena buď jednotlivá hračka nebo celá série, na rubu je uveden montážní návod, doplněný většinou identifikačním číslem. U německých cedulek je pravidlem, že je na všech uveden obrázek hračky (plus jméno nebo v případě technických modelů typové označení) a souhrnný název série včetně loga. Evropské lístky tento fakt většinou postrádají.

Součástí vkládaných papírků jsou i zvláštní doplňkové lístky, které v souladu s danými zákony upozorňují na nebezpečí vyplývající z malých součástí hraček, které mohou být spolknuty nebo vdechnuty. Nejobvyklejší rozměr tohoto lístku je 17 x 3 cm a z obou stran je na něm vytištěno zmíněné varování v několika jazykových mutacích, doplněné grafickým symbolem, že hračka není určena pro děti mladší tří let. V některých sériích, zejména evropských, které měly formát lístku ke hračce shodný s varováním, byly oba papírky pevně spojeny. Určité oblasti tuto problematiku řeší jinou formou, například v jihoamerickém regionu se varování uvádí v různých variantách na rubu základní cedulky.

Příště vám přineseme další pohledy na Kinder produkty a také vysvětlení, proč je v USA neseženete. A odhalíme vám i jednu ryze českou stopu ve velké rodině Kinder Surprise