Na Prahu padaly americké bomby: Navigační chyba nebo záměr?

Aniž by to kdo tušil, ke stověžaté Matce měst se blížila smrt. Nutno poznamenat, že v Praze vládla poklidná nálada, kterou občasné zvuky sirén příliš nenarušovaly. Prakticky všechny byly plané, takže obyvatelé čím dál častěji vůbec nevyhledávali protiletecké kryty a zůstávali v bytech nebo na místech, kde pracovali. Tentokrát bylo ale všechno jinak.

Ručička hodin se posunula na 12:24, když vzduchem zaduněly první výbuchy. Bez varování, bez náznaku nebezpečí. Sirény se rozječely, ale v podstatě až ve chvíli, kdy už vyhasínaly první životy v Radlicích. Pak se vlna bombardérů s americkými výsostnými znaky přehnala v linii Smíchov, Vinohrady, Žižkov, ale bomby padaly i na Pankráci, Nuslích či Vršovicích. Například ve vršovickém "dolíčku", sídle klubu Bohemians, jenž tehdy nesl jméno komerčního rady Dannera, vyryla jedna bomba přímo na hřišti kráter a zbořila část tribuny, na Pankráci zase doznala úhony místní vozovna.

Smutné sčítání škod

Peklo trvalo necelé čtyři minuty, 62 bombardérů 8. letecké armády USAAF provedlo kobercový nálet 374 tříštivými a 8000 zápalnými bombami, přičemž jim prakticky nehrozilo žádné nebezpečí. Luftwaffe v té době měla docela jiné úkoly a problémy, protiletecké baterie představovaly velice chabou obranu, navíc jejich efektivita byla naprosto mizivá. Po prožité hrůze se rozběhly záchranné práce, ale ani ty nebyly zvlášť dobře organizované. Svědčí o tom i nález čtvrt století po této tragédii, když byl nalezen zasypaný sklep s 23 kostrami. Lidé v něm nálet ve zdraví přežili, ale na pomoc zvenčí čekali marně.

Nálet si vyžádal 701 mrtvých, 1148 zraněných, zničené domy připravily o přístřeší 11 000 Pražanů. Zcela zdemolovaných bylo 93 domů, na 1600 jich bylo v různém stupni poškození. Daleko smutnější byly nenahraditelné ztráty na památkách, což byl případ Emauzského kláštera. Kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi a svatým patronům slovanským dostal tři zásahy pumami o celkové hmotnosti 227 kg: severní věž se zcela zřítila, jižní vyhořela, k zemi se zřítily dvě třetiny klenby.

Chyba? Omyl? Záměr? Dodnes není jasno

Pochopitelně se hledalo vysvětlení, proč k náletu došlo. Nejčastější argument se týká špatného počasí, malé viditelnost a navigační chyby, které měly onu vlnu šesti desítek letounů zanést nad Prahu, která se z letmého pohledu mohla podobat Drážďanům, na které zamířila hlavní část amerických letadel. Vyskytly se však také názory, že nešlo až tak o náhodu a útok byl součástí snahy zlomit morálku obyvatel na území ovládaném Němci. Další pokus objasnit onu "Škaredou středu" spočíval v plánovaném ničení průmyslových zařízení, ovšem tomu neodpovídá prostor, který byl bombardován. Na továrny na okrajích Prahy došlo o měsíc později.Zde je video z dalšího bombardování spojenci ještě 23. března 1945.

Existují však i svědectví, která naprosto vylučují náhodu či omyl. Podle výpovědi amerického účastníka náletu bylo školení letců natolik perfektní, že chyba byla prakticky vyloučena. Onen pamětník podotkl, že šlo o plnění rozkazu a bomby padaly tam, kam měly. 

Kontroverzní záchrana Emauz

Zničený kostel připomínal jizvy války téměř deset let. V roce 1953 začala probíhat náročná rekonstrukce, kdy kostelní klenba prošla opravou podle návrhu Bedřicha Hacara. Věže dostaly zcela novou podobu, pro někoho značně kontroverzní a nestravitelnou z betonové skořepiny; prostor mezi nimi má evokovat gotický oblouk. 

Kdo by se o problematiku nejhoršího náletu z pohledu obětí civilního obyvatelstva zajímal detailněji, lze mu doporučit knihu historika Michala Plavece Strach nás ochromil, která se nezabývá jenom osudným 14. únorem 1945, nýbrž celým válečným obdobím z hlediska náletů na hlavní město naší republiky.