ÚS se zastal muže, který usiluje o dům konfiskovaný nacisty

Muž jako dítě přežil koncentrační tábor, prakticky celá jeho rodina ale za války zahynula. O nemovitosti se tak dozvěděl až mnohem později, když v důchodu začal pátrat v archivech. Promeškal tak všechny lhůty podle restitučních předpisů, proto podal určovací žalobu.

Jak informuje usoud.cz, okresní soud stěžovateli vyhověl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel bez své viny nemohl využít cestu restitučních předpisů, a v daném výjimečném případě není pro důvody zvláštního zřetele hodné, v situaci kolize restitučních předpisů s obecnou právní úpravou, vyloučeno uplatnit nárok určovací žalobou. Individuální okolnosti případu spatřoval okresní soud zejména v tom, že stěžovatel o existenci nemovitostí nevěděl a vědět nemohl s ohledem na svůj nízký věk po návratu z koncentračního tábora, ve skutečnosti, že všichni jeho příbuzní ze strany prarodičů během války zemřeli a rovněž proto, že jeho nevědomost o existenci tohoto majetku spoluzapříčinil sám stát.

Po odvolání žalovaného však krajský soud žalobu stěžovatele zamítl a stanovil mu povinnost zaplatit náklady řízení. Stěžovatel podle odvolacího soudu přece jen mohl svůj nárok uplatnit podle restitučních předpisů, neboť mu v tom nebránila žádná objektivní skutečnost, a z toho důvodu je určovací žaloba vyloučena. Nejvyšší soud se k závěrům odvolacího soudu v podstatě přiklonil, když odmítl stěžovatelovo dovolání.

"Není obcházením restitučních předpisů, jestliže stěžovatel uplatňuje své nároky určovací žalobou, protože je nemohl bez vlastní viny a pro vážnou překážku podle restitučních předpisů uplatnit včas, a uplatňuje je bez zbytečného odkladu po odpadnutí této překážky," stojí v nálezu zpravodaje Davida Uhlíře.

Neznamená to, že každý, kdo tvrdí, že o restitučním nároku nevěděl, má otevřenou cestu k uplatnění určovací žaloby. Ve většině případů převáží zásada, že právo náleží bdělým. Justice by ale měla zohledňovat mimořádné okolnosti konkrétních případů.

ÚS v nálezu kritizoval formalismus úřadů, které někdy ve jménu majetkových zájmů státu odbývají i nároky, jimž by mohly vyhovět. Potlačují tak "mravní kapitál materiálního právního státu" a promarňují jeho věrohodnost. Stát by měl být schopen uznat podíl své odpovědnosti, projevit ochotu k odčinění alespoň části minulých křivd.

"V důsledku rasové perzekuce byl stěžovatel připraven nejen o nejbližší příbuzné a o rodinný majetek, ale i o všechno, co tvoří rodinnou paměť, vědomí člověka o rodinných kořenech, emocionální zakotvení v čase, pevné přesvědčení o kontinuitě paměti předávané z předků na potomky," stojí v nálezu. Mužův nárok tak nesměřuje pouze k nápravě majetkové křivdy, ale zahrnuje i požadavek na navrácení části rodinné identity.

Nyní je znovu v platnosti prvoinstanční rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě, opět bude rozhodovat odvolací soud.