ÚS: Opatrovnické soudy musí rozhodovat v zájmu dítěte

Ústavní soud vyhověl stížnosti otce, po kterém stát vymáhal výživné za období, kdy měl jeho dceru v péči jako pěstoun její zletilý bratr. Otec ale finančně přispíval na dceřiny potřeby přímo jejímu bratrovi a podle svých možností se o ni sám staral.

Dle dnešního nálezu soudy rozhodly spíše podle právního než faktického stavu a nezohlednily rozsah, v jakém otec dceři reálně pomáhal. „Stěžovateli jako otci dítěte nelze v žádném případě klást k tíži jeho legitimní snahu jednat v zájmu dítěte a - v situaci, kdy bylo svěřeno do pěstounské péče - o ně osobně pečovat tak, aby vytvořil co nejlepší podmínky pro jeho převzetí do své osobní péče," uvedla v nálezu soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.

Stěžovatel je otcem nezletilé dívky, kterou soudy po smrti matky svěřily do pěstounské péče jejího bratra. Před smrtí matky se totiž s otcem stýkala jen málo, jeho rodinu neznala. Postupně se ale jejich kontakty a vazby rozšiřovaly a od září 2015 je trvale v otcově péči.

V době, kdy se o dívku staral bratr, měla nárok na příspěvek na úhradu potřeb vyplácený úřadem práce k rukám pěstouna. Úřad se proto domáhal toho, aby soudy stanovily otci dítěte povinnost platit výživné. Okresní soud v Berouně i Krajský soud v Praze návrhu vyhověly s tím, že právo státu v podobných případech plyne přímo ze zákona.

V ústavní stížnosti však muž poukazoval na to, že kvůli rozhodnutí soudu by vlastně musel platit dvakrát. Měl přispívat na výživu dcery prostřednictvím úřadu práce navzdory tomu, že své povinnosti plnil osobní péčí i prostřednictvím finančních příspěvků přímo pěstounovi. „Bylo proto na soudech, aby jej svým rozhodováním podporovaly, a tak vedly účastníky k znovunavrácení dítěte do jeho rodinného zázemí, které bývá zpravidla pro vývoj dítěte nejlepší," konstatoval dnes ÚS.