Obyčejná sekaná? Omyl, kdysi patřila ke svátečním chodům. Změnily to školní jídelny

"Nejvíce jsme se s tím setkávali na svatbách. O druhém svatebním dnu, kdy se chodilo takzvaně na popravky do rodiny nevěsty a do rodiny ženicha, byla sekaná vhodným pokrmem. Bylo ji možné podávat po studenu i za tepla. Také se do ní spotřebovalo to, co zbylo z hostiny prvního svatebního dne, kdy se podávalo vařené maso," uvedla etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Marta Kondrová.

Ke zbytku vařeného masa se podle ní přidalo mleté nebo sekané vepřové maso a udělala se sekaná pečeně. Podávala se obvykle s chlebem. Řada rodin si do sekané či karbanátků přidávala vlastní přísady či koření, recepty se tradují po generace.

Do karbanátků se dříve často přidávalo králičí maso, což dnes podle etnografky vzhledem k jeho vysoké ceně a úbytku chovů králíků na vesnicích dělá už jen málokdo.

Selské rodiny maso neměly zdaleka každý den, vařilo se v neděli a ve svátky. Sekaná a karbanátky ztratily podle etnografky sváteční punc ve druhé polovině 20. století. "Většina populace si zvykla na stravování v závodních jídelnách, děti zase ve školních jídelnách, kde sekaná a další pokrmy z mletého masa získaly trošku negativní obraz v tom smyslu, že je tam možné namíchat všechno, co kde zbylo," dodala Kondrová.

Poctivě vyrobená sekaná a karbanátky ale podle ní vyhoví i nynějšímu trendu propagujícímu zdravou stravu. "Pokud se dělaly doma, dalo se tam vždy to nejlepší, co bylo. My se i na dnešní akci Vaříme v muzeu snažíme ukázat, že v tom skutečně není nic špatného," doplnila Kondrová.