Stát nemusí platit přes 1,2 miliardy za znárodněnou textilku v Brně

Už v roce 2012 mužově žádosti nevyhovělo ministerstvo financí, neuspěl ani u Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu.

Spor se vedl kvůli dnes již neexistující továrně Reimann & Sohn, známou spíše pod předválečným názvem Weiss & Hanak. Stávala na nároží Tkalcovské ulice a Cejlu. Po druhé světové válce na ni dopadl prezidentský dekret o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Dekret sice zmiňoval vyplacení náhrady, k tomu ale nikdy nedošlo.

ÚS připomněl, že cílem restitucí bylo napravit jen některé, časově, osobně a věcně vymezené křivdy minulosti. Justice nemůže jít nad rámec vůle zákonodárců vyjádřené v právní úpravě. Jakkoliv soud může vnímat důvody odnětí majetku právním předchůdcům stěžovatele jako nespravedlivé, musí konstatovat, že zákonodárce svou vůli vymezil v restitučních zákonech zřetelně, píše se v usnesení.

Rezort financí už dříve informoval, že žadatel neprokázal, že je oprávněnou osobou. Dalším důvodem zamítnutí byl podle ministerstva speciální charakter polistopadových restitučních zákonů a také promlčení nároku. Soudy pak zdůrazňovaly, že v situaci, kdy na zmírnění některých majetkových křivd pamatuje zákon o mimosoudních rehabilitacích, je současně vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů.

Muž ve stížnosti uvedl, že nepříznivý verdikt v podstatě legalizuje postup státu, který se dekretem zavázal poskytnout za znárodněný majetek náhradu, ale nikdy to neučinil. Dekret je přitom stále součástí právního řádu.