Pastorační asistentka našla zastání u ÚS, s církví vedla spor o výpověď

Ve sporu je podstatné to, zda lze považovat pastorační asistentku za laickou zaměstnankyni, anebo zda vykonávala duchovenskou činnost. Od toho se pak odvíjí určení, zda jde o pracovněprávní vztah, anebo služební poměr duchovního, který je vnitřní záležitostí církve.

Podle ÚS skutečně nemohou světské soudy vykládat kanonické právo, ale mohly dokazováním lépe ověřit, jaká je interpretace pojmu uvnitř církve. Žena totiž tvrdí, že se nepovažovala za duchovní a nikdy s uvedením do duchovenského stavu nesouhlasila. "My máme za to, že duchovní být nemohla," řekl ČTK ženin právní zástupce Daniel Maroušek.

Pracovní smlouvu s Arcibiskupstvím pražským žena uzavřela v roce 2002. Po čase dostala opakovaně výpověď, ale vždy se domohla určení její neplatnosti soudem. Opakovaně tvrdila, že důvod k výpovědi nebyl naplněn. Arcibiskupství posléze začalo tvrdit, že soudy vůbec nemají k řešení sporu pravomoc, protože podle Listiny základních práv a svobod spravují církve a náboženské společnosti své záležitosti nezávisle na státních orgánech.

V září 2014 se Městský soud v Praze přiklonil na stranu církve a žalobu někdejší pastorační asistentky zamítl. Nyní bude muset kauzu řešit znovu. "Je nutné doplnit dokazování," zdůraznil dnes soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.

Žena, které se dnešní nález týká, poskytovala duchovní podporu v nemocnicích. "V podstatě to někdy vykonává prakticky každý věřící člověk, že se s někým modlí nebo někomu předčítá z náboženské literatury. V tom je vlastně zavádějící ten přístup arcibiskupství pražského, které tohle označuje za výkon funkce duchovního," uvedl Maroušek.