Tisíce lidí si dnes připomněly rumburskou vzpouru

Dopolední část odstartovala jízda Legiovlaku. Tisíce lidí pak přilákala rekonstrukce bitvy československých legionářů na Transsibiřské magistrále u Zlatoustu v roce 1918, která se odehrála na nedalekém Dymníku.

Lužické náměstí v centru města patřilo ukázkám historie vojenské, vojenské kluby dorazily v dobových uniformách. Průvod stovek lidí se pak vydal do Parku vzpoury. Scénář k rekonstrukci vzpoury připravil místní pedagog Roman Liščák. "Nedávno jsem slyšel názor, že nejsem patriot rumburský a je to několik let nazpátek a říkali mi, že bych se mohl začít zabývat Rumburskou vzpourou," řekl ČTK Liščák.

Iniciátory a vůdci vzpoury byli většinou bývalí zajatci z Ruska, kteří se v důsledku brestlitevského míru ze zajetí vrátili a které císařství opět zařadilo do armády. Šlo hlavně o reakci na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků. Vůdcové vzpoury, třiadvacetiletí František Noha a Stanislav Vodička a o devět let starší Vojtěch Kovář, byli 29. května brzy ráno v Rumburku zastřeleni.

Nácvik scénického ztvárnění trval zhruba dva měsíce. Do rekonstrukce se kromě klubů vojenské historie zapojily i středoškolští studenti. "Není to tak, že bychom tady oslavovali vzpouru nebo vzbouření se proti vojenskému pořádku, oslavujeme hrdiny. A hrdinové se doopravdy vzbouřili z toho důvodu, že měli hlad. Byla to hladová vzpoura. Někteří škarohlídové později říkali, že to byla vzpoura proti vůdčím osobnostem, důstojníkům. Ale prvotní ten poklad, ta jiskra, která byla rozbuškou ke vzpouře, byl hlad," vysvětlil Liščák.