Největší železniční katastrofa v Česku: Režimu by zničila pověst, skoro nikdo o ní nevěděl

Železniční nehoda u Stéblové, jak se tragédii dodnes říká, je nejtragičtější nehoda v dějinách české železniční dopravy. Odehrála se na trati Pardubice – Hradec Králové přibližně 1 500 metrů od stanice Stéblová směrem na Pardubice. Právě zde se čelně srazil osobní parní vlak 608 Liberec – Pardubice s motorovým osobním vlakem 653 Pardubice – Hradec Králové.

Co nehodě předcházelo dodnes nikdo přesně neví. Je známo pouze to, že v pondělí 14. listopadu 1960 v 17:22 vyjel z Pardubic s minutovým zpožděním vlak 653. V 17:25 vyjel z Hradce Králové vlak 608, který měl zpoždění 7 minut.

Na trase se v té době nacházela pouze jedna kolej, a výpravčí stanice Stéblová proto musel jeden z vlaků odklonit. Parnímu vlaku 608 proto nařídil zamířit na 1. staniční kolej a motorovému vlaku 653 určil cestu do odbočky na 2. staniční kolej.

V 17:40 zastavil parní vlak 608 ve Stéblové na svém místě, kde měl čekat na průjezd motoráku. Průvodčí ale údajně i přes velmi nepříznivé počasí zahlédl u dopravní kanceláře zelené světlo, které mělo signalizovat odjezd vlaku, a mohutná několikatunová parní lokomotiva se spolu s 12 vagony plnými lidí dává do pohybu.

O tom, že se proti ní řítí motorový vlak s pěti vagony rovněž plnými lidí nemá nikdo ani ponětí. Oba vlaky byly plné lidí a na trati panovala díky sychravému zamračenému počasí hustá mlha, přes níž nebylo vidět dál než na 50 metrů. 

Posádka parního vlaku si nevšimla odjezdového návěstidla v poloze stůj a netušila o blížící se katastrofě, ačkoliv má tuto funkci na starosti hned několik lidí. Nehodě se ale snažil zabránit výpravčí, který uviděl, že se vlak rozjíždí, a okamžitě vyběhl z kanceláře a začal mu svítilnou i pískáním na dvě píšťalky signalizovat, ať zastaví. 

Jeden z výhybkářů se neúspěšně pokusil dohnat vlak na kole a výpravčí měl poslední možnost. Snažil se na poslední chvíli telefonicky spojit se stanovištěm, kde se měl nacházet plně obsazený vlak 653, ten ale v tu chvíli už byl na cestě. O tom, co nastane za několik málo minut, tak vědělo pouze několik lidí. A ti nemohli vůbec nic dělat.

Parní vlak 608 jel rychlostí 55 km/h a motorový vlak 653 rychlostí 60 km/h. Ve vzdálenosti přibližně 1 500 metrů od stanice Stéblová směrem na Pardubice se vlaky v 17 hodin a 44 minut čelně sráží. 

Posádka parního vlaku vyvázla bez zranění, ochránil ji těžký dlouhý kotel parní lokomotivy. Cestující už ale takové štěstí neměli. Následujících pět vagonů se vzpříčilo a narazilo do sebe. Zbylých sedm vagonů bylo poškozeno méně, přesto na místě zemřely desítky lidí.

Motorový vlak 653 dopadl mnohem hůře. Řídící motorový vůz nadzdvihlo čelo parní lokomotivy vlaku a další vagony byly natlačeny na přední vůz a zcela rozdrceny. Umírali další lidé.

Stojová četa parní lokomotivy se snažila bezprostřdně po nehodě zabránit výbuchu a vysypala z kotle žhavé uhlí. To ale zapálilo naftu unikající z motorového vozu a zdevastovaný motorový vlak začal hořet. Ti, kteří srážku přežili, uhořeli.

Na místo se okamžitě sjeli hasiči a záchranáři z Pardubic a Hradce Králové. Za asistence Veřejné bezpečnosti a armády bylo zřízeno polní stanoviště, kde se poskytovala první pomoc. Zraněné následně sanitky odvážely do nemocnic, kde byli okamžitě operováni. Vyprošťovací práce skončily po pěti hodinách od nehody a do druhého dne byly všechny trosky odklizeny. V úterý ve 12:30 tak na trati opět projel pravidelný spoj.

Bilance nehody byla tragická. Zemřelo 118 lidí a 110 bylo velmi těžce zraněno. Další cestující utrpěli střední či lehká zranění. To ale bylo vše, co bylo o nehodě dlouhé desítky let veřejně známo.

Díky rychlým odklízecím pracím neměl skoro nikdo šanci postřehnout, že se něco děje, a vládnoucí komunistický režim si medializaci katastrofy nepřál. Média, podléhající komunistické straně, nesměla o této nehodě podrobněji informovat, aby nebyla poškozena pověst socialistického režimu. 

Soud, který se případem zabýval v roce 1961, zjistil, že každý člen posádky parního vlaku nějak pochybil. Udělil proto strojvedoucímu, vlakvedoucímu a staršímu průvodčímu tresty odnětí svobody v rozmezí od čtyř do pěti a půl roku. Pomocník strojvedoucího dostal 1,5 roku nepodmíněně a mladší průvodčí 1 rok s podmíněným odkladem.

Tryzna za zemřelé se z nařízení režimu nekonala a na místě byl pouze vztyčen kříž. První pořádný pietní akt se tak odehrál až v roce 2000 při příležitosti 40. výročí od nejtragičtější železniční nehody, která se kdy v Česku odehrála.