Česká posedlost Amerikou končí, ukázal průzkum

Postoje ke Slovensku a jeho občanům se v podstatě výrazně nemění od dubna 2001. Přičemž od rozdělení společné federace se v průběhu 90. let minulého století sympatie českých občanů vůči Slovákům a Slovensku průběžně výrazně zvyšovaly.

V dlouhodobém vývoji vztahu české veřejnosti k některým zemím se objevují výraznější rozdíly. Zatímco u některých států dlouhodobě převažují jednoznačné sympatie, což je zejména případ Velké Británie, Francie, s jistou mírou tolerance i Rakouska a Německa, v případě Spojených států je postoj české veřejnosti od druhé poloviny 90. let zjevně chladnější než v jejich první polovině. Naopak sympatie k Polsku či Maďarsku mezi roky 1991 a 2001 výrazně vzrostly a tento trend přetrvává do současnosti.

Vztah české veřejnosti k Turecku, Indii, Srbsku a Litvě není příliš jednoznačný. Pozitivní hodnocení mírně převládá nad negativním. Vztah obyvatel České republiky ke zbývajícím zemím zařazeným do výzkumu, tedy k Rusku, Ukrajině, Izraeli, Číně, Palestině, je spíše rezervovaný, s více či méně výraznou převahou negativních variant. V případě Ruska, Ukrajiny, Izraele i Číny ale došlo ve srovnání s listopadem 2010 ke statisticky významnému nárůstu pozitivních hodnocení.

Ženy častěji než muži vyjadřovaly sympatie vůči Řecku. V nadprůměrné míře vyjadřovali náklonnost absolventi vysokých škol zemím jako je Japonsko, Velká Británie, Indie, Litva a Švédsko. Občané se základním vzděláním neměli na řadu zemí názor.

Z hlediska věku projevovala mladší generace větší sympatie vůči Spojeným státům a také Velké Británii. Lidé starší než šedesát let častěji pozitivně hodnotí Polsko a Rusko a naopak častěji negativně USA. Lidé ve věku 30 až 44 let negativněji než jiné věkové kategorie hodnotí Rusko a mírně pozitivněji Irák.