Počasí houbám přeje, pozor na fatální záměny podzimních druhů

"Z holubinek, ryzců a hřibů, které rostou hlavně v létě, najdete ještě všechny druhy, ale je jich méně a jsou promíseny s pozdějšími druhy," řekl Landa.

Lidé podle něj ale najdou poměrně hodně václavek. Mykolog upozornil, že václavky nejsou za syrova jedlé a musí se déle tepelně zpracovávat. Houba je často zaměňována i se šupinatkou kostrbatou, která je sice jedlá, ale je poměrně "tuhá a není chuťově nejlepší", uvedl Landa.

Objevují se i třepenitky a strmělky, mezi kterými jsou ale i jedovaté druhy. Z jedovatých druhů podle Landy nyní převažují pavučince a vláčnice. Je třeba si dát pozor i na možnou záměnu nejedlých a jedlých čirůvek, doplnil mykolog.

Základními součástmi hub jsou voda a vláknina. Koncentrace jak pozitivních, tak pro tělo negativních látek je proto v houbách nepatrná. Přítomnost vlákniny spolu s faktem, že houby jsou pro organismus obtížněji stravitelné, je ovšem překvapivým pozitivem – konzumace hub je totiž díky tomu přirozenou dietou. Jídlo z hub člověka celkem zasytí, avšak strava z nich neobsahuje žádný významný obsah tělem využitelných látek ani téměř žádné kalorie.

Holubinky mají poměrně ojedinělou buněčnou stavbu nohy, což v praxi znamená, že se z ní odlupují pravidelné oválné kousky. Ty lze ochutnat, aniž by se člověku něco stalo. Platí vlastně jediné pravidlo: když holubinka pálí, tak není gastronomicky použitelná. Pokud nepálí, je vhodná pro sběr. Ani pálivé holubinky ale nejsou jedovaté, jenom mají nepříjemnou hořkou chuť. Pokud se uvedená metoda někomu zdá příliš riskantní, pak existuje ještě jedna identifikace použitelných holubinek: Všechny druhy studených barev (zelená, modrá, hnědá) jsou jedlé a dobré, píše server receptnazdravi.cz.