Hušák ostrouhal: 50 milionů za směnku neuvidí, sám bude platit

Směnku na 50 milionů Hušák uplatnil u soudu vůči podnikatelům v březnu tohoto roku. Městský soud v Praze proto vydal platební rozkaz, proti kterému se ohradil jak Ulčák, tak Dospiva, který na směnce figuruje jako ručitel. Při následném líčení se soud postavil na stranu podnikatelů a žalobu někdejšího šéfa Sazky na zaplacení milionů zamítl.

Podle Ulčáka směnka sloužila pouze k případnému odkoupení nemovitostí na Menorce, které Hušák vlastnil, v případě, že by se dostal do finančních problémů po pádu Sazky. Dohodnout se na tom měla trojice ústně začátkem května 2011, nabídka však byla údajně omezená tříměsíční lhůtou. Podle Hušákova právníka Andreje Vacíka se ale na inkriminovaném jednání o prodeji nemovitostí nehovořilo. Na co konkrétně byla směnka určená nebo jaká byla doba její platnosti, ale právník nikdy neupřesnil.

Podle předsedy odvolacího senátu Ladislava Derky se soud ztotožnil s názorem prvostupňové instance, protože každá směnka musí mít svůj důvod, kvůli kterému byla vystavena. "Neexistuje směnka, která by neměla žádnou kauzu. Tudíž pokud někdo zastává představu, že směnka znamená, že směnečný dlužník je bez dalšího vždy povinen zaplatit, tak taková představa je nesprávná," uvedl soudce.

Jediný, kdo vysvětlil, proč směnka vznikla, tak byl pouze Ulčák. Proto mu soud dal za pravdu. "Pokud ten, kdo má důkazní břemeno, svoji skutkovou verzi prokáže a ta druhá strana k tomu mlčí, tak pak se samozřejmě rozhodne ve prospěch toho, kdo tvrdil svoji skutkovou verzi," vysvětlil Derka, proč soud zamítl Hušákovo odvolání.

Hušák vyhazoval stamiliony

Největší česká loterijní společnost Sazka se do problémů dostala po roce 2004. Zkrachovala na jaře roku 2011. Její tehdejší šéf Aleš Hušák přitom do poslední chvíle tvrdil, že firma je zdravá, ekonomicky silná a úpadek jí nehrozí, píše web CT24.

Po pádu Sazky vyšly najevo šokující skutečnosti o způsobu, jakým byla společnost řízena. Zástupci sportovních svazů v představenstvu a dozorčí radě neměli přístup k interním materiálům společnosti a veškeré dokumenty, které schvalovali, pro ně byly až do poslední chvíle tajné. S jejich souhlasem tuto nebývalou praxi zavedl Aleš Hušák, který také jako jediný z pozice předsedy představenstva materiály ke schválení předkládal.

Roční plat Hušáka byl v době, kdy Sazka zkrachovala, 50 milionů korun. Smlouva mu zajišťovala právo používat soukromé letadlo, k dispozici měl i osobního kuchaře, řidiče a další asistenty. Na náklady Sazky je mohl využívat i během dovolené, dále dostával každý měsíc sto tisíc na drobné reprezentační výdaje, které nemusel dokládat účty, k dispozici měl dva služební vozy, dva osobní řidiče, nadstandardní zdravotní pojištění a při významných životních a pracovních výročích měl právo na odměny. Na tyto Hušákem nadiktované podmínky představenstvo bez výhrad přistoupilo.

Hušák za přihlížení představenstva utrácel za věci, které nebyly nutné pro fungování loterijní firmy, i v době, která už byla pro Sazku kritická. Stamiliony korun za poradenské služby skončily v neprůhledných společnostech v daňových rájích s neznámým efektem pro Sazku. Další stamiliony padly na koupi zámku Rabštejn, vinařství Kolby, pozemky u Trutnova, umělecká díla, zejména pak obrazy a sochy nebo luxusní auta včetně vozu Bentley Continental.