Zoufalá rodina: Komunisti jim sebrali zlato, začal vleklý soud

Podle původního, nyní již neplatného rozsudku měla banka odevzdat dědicům v rámci mimosoudních rehabilitací více než deset kilogramů zlata jako ekvivalent původně zabaveného drahého kovu. Ústavní soudci ale dospěli k závěru, že NS porušil právo na spravedlivý proces, protože se odchýlil od svých starších rozsudků v jiných kauzách, které v případě zlata a mincí podobný postup neumožňovaly.

NS nyní v podstatě jen poslal spis ještě níže v soudní soustavě s pokynem, aby obvodní soud při novém projednání respektoval alternativní výklad, který bude zřejmě výhodnější pro banku.

Případ má kořeny v roce 1953. Tehdejší Lidový soud v Trenčíně rozhodl o propadnutí majetku dvou příbuzných a obchodních partnerů ve zlatnické firmě, a to včetně cenností. Kromě zlata určeného k tavbě v podobě cihel či úlomků to byly také zlaté a stříbrné mince, celkem více než 300 kusů. Okresní soud v Trenčíně v roce 1991 oba odsouzené rehabilitoval. Dědicové pak požádali bývalou Státní banku československou o vydání některých zabavených cenností, avšak neuspěli, a tak začal vleklý soudní spor.

Komplikace po rozpadu federace a rozdělení centrální banky

Pražské soudy dvakrát po sobě rozhodly, že zlato má vrátit pouze Národní banka Slovenska. Česká národní banka neměla vracet nic, s tím, že zabavené zlato stejně fyzicky skončilo v zásobách banky v Bratislavě. Slovenská banka se bránila dovoláním k Nejvyššímu soudu, ani ten jí ale nevyhověl.

Případ proto zamířil k Ústavnímu soudu, u kterého si slovenská národní banka stěžovala, že Nejvyšší soud v minulosti rozhodoval nejednotně. Jednou totiž dospěl k závěru, že zabavené zlato nelze vydávat, protože se nedá rozeznat od původně zabavených předmětů, jindy zase usoudil, že lze vrátit ekvivalent, který hmotností a kvalitou odpovídá zabavenému zlatu. "V tomto si tedy podle Ústavních soudců musí Nejvyšší soud udělat jasno a znovu v kauze věcně rozhodnout. Pro samotný spor to znamená další zdržení. Vnuk vlastníků u soudu neskrýval zklamání. Uvedl, že doufá, že se vrácení rodinného majetku a satisfakce dočká," komentoval v prosinci 2013 zpravodaj Petr Malý.

Ústavním soudcům je podle zpravodajky Ivany Janů líto, že do vleklého sporu museli zasáhnout v neprospěch restituentů. "Způsobila to rozbíhající se judikatura Nejvyššího soudu, o kterou obecné soudy opřely své rozsudky," řekla Janů. "Podstata problému je v tom, že Nejvyšší soud nemá svou judikaturou ujasněnou, co je to věc individuálně určená. Ústavní soud to nemohl přehlédnout, je to značná chyba," dodala Janů.

"Stále doufám, že nějaká satisfakce v morální i finanční rovině bude následovat," reagoval na verdikt zástupce rodiny Robert Lifka. Banka podle něj dosud nevydala nic. "Všechny národní banky jsou silný protihráč," dodal. Finanční ústav podle něj v minulosti argumentoval také ohrožením slovenského hospodářství. Kilogram zlata má aktuálně na trhu hodnotu přibližně 800 tisíc českých korun, uvedl web CT24.

Dědic původních majitelů Robert Lifka loni uvedl, že délka sporu je obrazem soudnictví v Česku a na Slovensku a že národní banka je silný protihráč. Zlato pocházející z provozu firmy prý rodina schovala už před nacisty, nakonec ho zabavili komunisté. Oba zlatníci si pak také odpykali vysoké tresty odnětí svobody.