Riskantní operace: Otec obětoval část jater pro svého syna

"Ačkoliv měl Vojtíšek už půl roku, vážil jen šest kilogramů a jeho organismus byl velmi zranitelný. Všechny komplikace se ale podařilo překonat. Chlapec je nyní stabilizovaný a postupně nabývá sil. A co je nejdůležitější, jeho nová játra fungují od začátku výborně," uvedla přednostka kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče Eva Kieslichová.

Chlapec se narodil s vrozenou cytomegalovirovou infekcí, neonatální hepatitidou a cirhózou jater. Kdyby lékaři čekali, až se pro něj najdou nová játra na čekací listině, operace by se zřejmě nedožil. I proto se rozhodli oslovit chlapcova otce, který se hned dal vyšetřit. Potvrdilo se, že je pro svého syna vhodným dárcem.

"Já jsem neváhal ani vteřinu, když mi lékaři řekli, že bych Vojtíškovi zachránil život tím, že mu dám kousek svých jater, To by udělal každý rodič," řekl Vojtův otec. Při jedenáctihodinové operaci lékaři pracovali na dvou sálech, jeden tým odebral otci část jater, druhý transplantoval štěp synovi.

"Odebrat část životně důležitého orgánu zdravému člověku a tu pak transplantovat dětskému příjemci je jedna z nejobtížnějších transplantací. Pro malého Vojtu nebyla jiná možnost," shrnul přednosta kliniky transplantační chirurgie Jiří Froněk, který obě operace vedl.

Základem transplantace jater je chirurgická operace, při které jsou z těla příjemce odstraněna nemocná játra a na jejich místo jsou vložena a do krevního oběhu zapojena játra nová. Většinou se jedná o celá játra zemřelého dárce přibližně stejné postavy, jako je příjemce. Jaterní tkáň, která je takto přenesena z organizmu dárce do těla příjemce, je označována jako jaterní štěp. Játra se při transplantaci umísťují na místo původních jater a rovněž propojení cév, přivádějících krev do jater a odvádějících krev z jater, odpovídá stavu před operací.

Žlučovod vycházející z jater dárce (trubice, která odvádí žluč z jater do střeva) se napojí buď na žlučovod příjemce nebo přímo na střevo příjemce. V některých případech je třeba použít pouze část jater od mrtvého nebo i živého dárce. Tento postup je využívám především u malých příjemců, (zejména u dětí).

Transplantace jater od živého dárce se začaly provádět v důsledku nedostatku zemřelých dárců. Součástí transplantace jater je tedy i odběr a úprava orgánu od dárce, mrtvého nebo živého. V průběhu operace nebo bezprostředně po ní začíná imunosupresivní léčba, jejíž podstatou je podávání léků, které brání odhojení transplantovaných jater. Tato léčba pak příjemce doprovází po zbytek života, informuje server Transplantace.eu.

Rejekce (odmítnutí, odvržení) orgánu je proces, při kterém imunitní systém příjemce (systém zajišťující obranyschopnost organismu) poškozuje transplantovaný orgán.

Každý organismus je vybaven specializovanými buňkami, které jej chrání proti mikroorganizmům ale i změněným buňkám vlastního těla. Působí tedy i proti přenesenému orgánu. Aby tato reakce nevedla ke ztrátě funkce přenesených jater, je třeba činnost Vašeho imunitního systému omezovat léky, kterým se říká imunosupresiva. Tyto léky jsou Vám podávány právě s cílem zabránit odhojení nových jater.

Přes jejich pečlivé užívání a dávkování podle hladin v krvi dojde téměř u poloviny příjemců alespoň k jedné epizodě akutní rejekce. Nejčastěji se tato příhoda odehraje v prvých 3 měsících od operace, může však k ní dojít i kdykoliv později. Rejekce většinou probíhá mírně, často bezpříznakově, a Váš lékař ji zjistí na základě změny laboratorních testů.