Před 75 lety začal teror, nacisté se vrhli na zbytek Československa

Po podpisu Mnichovské dohody v září 1938 a následném odstoupení pohraničních oblastí zbylo z prvorepublikového Československa pouhé torzo. Ani existence takto okleštěného státu ale nebyla pro nacistického vůdce Adolfa Hitlera přijatelná. 

První krok nacistů směřoval k rozdělení státu

Dne 7. března 1939 jednal nacistický předák Arthur Seyss-Inquart v Bratislavě s Jozefem Tisem a Karolem Sidorem a snažil se je přimět k vyhlášení samostatného Slovenska. Česká vláda však nehodlala nečinně přihlížet rozbití státu. V noci z 9. na 10. března začal na Slovensku vojenský zásah generála Bedřicha Homoly, který vyvrcholil vyhlášením stanného práva, sesazením Tisovy vlády prezidentem Háchou a k vyhlášení tzv. vojenské diktatury.

Situace okamžitě využila nacistická propaganda. Do čela slovenské vlády byl 11. března povolán velitel Hlinkových gard Karol Sidor, který dosáhl odvolání mimořádných opatření. Tiso se uchýlil na svou faru v Bánovcích. Již 12. března 1939 němečtí emisaři jednali s Karolem Sidorem o odtržení Slovenska od českých zemí. Sidor na plán odmítl přistoupit. Nacisté se proto opětovně obrátili na Jozefa Tisa, který 13. března společně s Ferdinandem Ďurčanským jednal v Berlíně s Adolfem Hitlerem.

Říšský kancléř se vyjádřil zcela jasně. Buď bude vytvořen samostatný slovenský stát, nebo dovolí maďarským jednotkám vpadnout na Slovensko. Tiso nakonec vyslovil s Hitlerovým požadavkem souhlas. Dne 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření Slovenského štátu v čele s Tisem. Maďarsko předalo československé vládě ultimátum požadující vyklizení Podkarpatské Rusi. Zároveň na toto území vstoupily maďarské jednotky, které se na mnoha místech střetly s odporem československé armády, píše ustrcr.cz.

Nacisté se valí do vnitrozemí

Jen několik hodin poté co 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření samostatného státu, zamířil československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby o situaci osobně promluvil s Hitlerem. V budově říšského kancléřství čekalo na Háchu chladné přijetí. Vůdce nacistů mu suše sdělil, že okupace zbytku českého území je jeho "nezvratnou vůlí" a v případě odporu nechá bombardovat Prahu. Šestašedesátiletý Hácha nakonec psychickému nátlaku ustoupil a s kapitulací souhlasil.

První jednotky německých sil vstoupily na československé území už v době, kdy Hácha teprve cestoval do Berlína. Pozdě odpoledne 14. března 1939 příslušníci VIII. armádního sboru a elitního pluku SS "Adolf Hitler" překročili Odru u Petřkovic a Koblova na Ostravsku, odkud postupovali na Moravskou Ostravu. Obyvatele města náhlá přítomnost německých uniforem v ulicích zaskočila. Někteří zpočátku doufali, že jde jen o přesun jednotek na Slovensko; skutečnost ale rychle vyplula na povrch.

Zatímco Ostrava padla do německých rukou bez použití síly, v nedalekém Místku narazili okupanti na ozbrojený odpor. Zasloužili se o něj vojáci III. praporu 8. pěšího pluku pod vedením zastupujícího velitele Karla Pavlíka.

Zhruba půlhodinovou přestřelku o budovu Czajankovy textilní továrny v Místku ukončil nedostatek munice na straně obránců. Podle jiné verze kapitán Pavlík kapituloval na příkaz nadřízených. Ačkoliv v řadách českých vojáků převládali nováčci, konečná bilance hovořila jasně v jejich prospěch: okupanti ztratili podle různých zdrojů šest až 18 mužů, zatímco dva obránci utrpěli jen lehká zranění.

Další průběh okupace byl z německého hlediska bezproblémový. V šest hodin ráno 15. března se německá armáda začala valit v několika proudech do českého vnitrozemí.

Začátek protektorátu

Adolf Hitler vydal 16. března 1939 výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Protektorát neměl žádnou státní povahu. Naopak, stal se integrální součástí Třetí říše. Rovněž neměl právo na samostatnou armádu. Tzv. vládnímu vojsku byl přisouzen symbolický ráz a plnilo jen pomocné služby. Byl rozpuštěn parlament a ještě více zjednodušen politický život.

Představiteli protektorátní správy se stali státní prezident (Emil Hácha) a protektorátní vláda v čele s předsedou. Dva dny po tomto výnosu jmenoval Hitler říšským protektorem v Čechách a na Moravě Konstantina von Neuratha a jeho zástupcem ve funkci státního tajemníka Karla Hermanna Franka. Ve skutečnosti říšskoněmecké a okupační úřady představovaly opravdové nositele státní moci v protektorátu Čechy a Morava. Říšský protektor byl nejvyšší institucí říšské moci v Protektorátu.

Zatímco v Hitlerově výnosu ze 16. března vystupoval protektor spíše jako orgán dozoru, tak jeho další nařízení ze 7. dubna vybavilo protektora velmi rozsáhlou pravomocí. Stal se naprosto nezávislým na protektorátních orgánech ve věcech zákonodárných, bylo mu povoleno vydávat, měnit a rušit právní normy ve všech oblastech. Neurath ve svých rukou de facto soustředil dozor nad mocí výkonnou, zákonodárnou, dále pravomoc k zásahům do moci soudní i funkci reprezentativní.