Smrt Bartošové vyvolala lavinu. Stoupá počet žen, které oznamují domácí násilí

Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové dokáže celebrita problém zviditelnit a potenciální oběti domácího násilí přimět k nějakému kroku. Podobně jako nyní tak masivně stoupl počet telefonátů na krizové linky například po smrti po smrti spisovatelky Simony Monyové, u které vyšlo najevo, že ji manžel před vraždou léta týral. Oběti se následně odhodlaly svěřit a požádat o pomoc.

Na organizace na ochranu týraných žen se podle informací deníku v poslední době osobně či telefonicky obrací stále více žen prožívající krizovou situaci. "Jenom za letošek nás požádalo o pomoc přes 140 žen, což je o polovinu více než za stejné období loňského roku. Lidé v takových případech dostávají odvahu se svěřit, přestávají se stydět, protože si uvědomí nebezpečí," popsala MF Dnes vedoucí SOS linky sdružení ROSA Zdena Prokopová.

Podle vyjádření expertů je možné, že sama Bartošová tímto problémem trpěla také. Vykazovala prý znaky typické pro oběti domácího násilí a loni lékaři ukázala modřiny a na svého manžela podala trestní oznámení, které následně stáhla.

"Je-li pravda, že jí manžel spravoval finance a kontroloval mobil, jak píše bulvár, jde o běžné znaky rozdělení rolí, kdy je oběť krácena na svých právech. Dá se z toho vyčíst snaha dostat toho druhého do sociální izolace. Týrání totiž neznamená jen rány," sdělila novinám prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.

Ženy se bojí odejít

Experti rozlišují problematiku týrání na psychické a fyzické. První zmiňované se však velmi těžko prokazuje, neboť v mnoha případech nezanechává viditelné stopy po týrání. Mnoho týraných žen si navíc nepřipouští, že by i ony mohly být terčem útoků od svého partnera.

"A když je na to třeba někdo upozorní, partnera velmi často omlouvají, naopak z mnohého viní sebe a stále věří, že se partner změní, že se jedná jen o přechodný stav," vysvětluje pro magazín Pro Ženy psychoterapeutka Lucie Horníková.

Často se přitom jedná o o ženy vysokoškolsky či středoškolsky vzdělané, inteligentní a atraktivní. I přesto mají strach partnera opustit. "Ženy totiž například postupným deptáním partnera často dojdou k přesvědčení, že jsou absolutně k ničemu," říká Horníková, která poukazuje na čtyři základní věci, které ženy od odchodu odrazují:

Strach ze samoty – mnoho týraných žen trpí v důsledku sníženého sebevědomí pocitem, že kromě jejich současného partnera by je nikdo jiný nechtěl. Strach z  finanční náročnosti – ženy často trpí strachem ze soběstačnosti, bojí se, jak uživí sebe i své potomky, kde budou bydlet a jak zvládnou péči o děti bez pomoci partnera. Strach z vyhrožování – mnoho žen čelí výhrůžkám od svých partnerů, které se velmi často týkají dětí či jejich zdraví.  Strach z odsouzení – spousta žen trpí pocitem strachu při představě, jak by na ně nahlíželo její okolí, pokud by opustily svého partnera.

Jak týrání řešit?

Prvním krokem k úspěšnému řešení této probletiky je podle odborníku uvědomění si, že nějaký problém vznikl. Pouze ženy, které si problém připustí, jej mohou začít skutečně řešit, nejlépe za pomoci rodiny a blízkých přátel.

Zejména v případě fyzického násilí je důležité zavčas informovat svého lékaře a sepsat s ním posudek o zdravotním stavu. Rovněž vše ohlásit na policii a v neposlední řadě se obrátit na jedno z mnoha pracovišť po celé republice, které se touto problematikou zabývají. Vyškolení pracovníci a terapeuti pak s každou týranou ženou individuálně prodiskutují její problém a napomohou k jeho úspěšnému řešení.