Ústavní soud nařídil střídavou péči. Psychologové se zlobí

"V nejlepším zájmu dítěte je to, aby ani po rozvodu rodičů nepřišlo o péči ani jednoho z nich," řekla novinářům k prvnímu nálezu soudkyně Kateřina Šimáčková. Nyní musí Obvodní soud pro Prahu 2 v konkrétním sporu rozhodovat znovu. Bude posuzovat, zda jsou oba rodiče stejně způsobilí dítě vychovávat, zda mají o jeho výchovu zájem a zda jsou schopni zajistit jeho všestranný vývoj. Zohlednit musí také přání dětí. V případě, že oba rodiče splní všechna kritéria, je třeba rozhodnout o střídavé péči.

ÚS v nálezu poukázal na vývoj právní úpravy i vnímání role otce a matky ve společnosti. "Výchova dítěte již nutně není výhradně ani převážně v rukou matky, čemuž musí odpovídat i řešení situace, kdy se manželství rozpadne a je nezbytné zajistit následnou výchovu nezletilých dětí," stojí v nálezu Šimáčkové.

Se stanoviskem soudu souhlasí i psycholog Václav Mertin z Karlovy univerzity v Praze. "Špatné je pro dítě už to, že se mu rodiče rozešli. To dítě ve většině případů nechce ani jednoho rodiče ztratit. Proto by měla být střídavá péče první volbou, pokud tomu nic nebrání. Ale samozřejmě je nutné každý případ posuzovat individuálně," řekl ČTK.

Také Anna Kotková ze společnosti Gender Studies považuje střídavou péči za posun dobrým směrem. "Soudy rozhodovaly velmi stereotypně, když svěřovaly děti do péče jen matkám s tím, že se o potomky postarají lépe. Tyto představy prolomili aktivní otcové, takže dnes jsme, doufám, už jinde," řekla Kotková. Podle ní je ale střídavá péče "křehký nástroj", který se nedá použít vždy. Ohled je nutné brát na zájem dítěte. Někdy by tak "střídavka" nemusí být vhodná, a to třeba při přesouvání dítěte na větší vzdálenosti či častém střídání škol.

Právě druhým dnešním nálezem v jiné kauze soud zamítl stížnost matky, která nesouhlasila s nařízenou střídavou péčí. Rodiče si podle verdiktu mají dceru vyměňovat ve dvoutýdenním intervalu, dříve byl poměr dní 19 ku 11 ve prospěch matky. Ta ve stížnosti argumentovala tím, že bydliště obou rodičů dělí velká vzdálenost. Matka žije v Olomouci, otec v České Lípě. "Pokud je zde zájem dítěte, je třeba upřednostnit střídavou péči," řekl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk. 

Střídavá výchova znamená střídavý pobyt dítěte u každého z rodičů po určité časové období. Toto období opět záleží na dohodě rodičů a odvíjí se od věku a potřeb dětí a roli zde hraje rovněž vzdálenosti bydlišť obou rodičů. Obecně lze konstatovat, že čím mladší dítě je, tím by časový interval měl být kratší (nejčastěji schvalují soudy časové intervaly v trvání 14 dní a měsíc, ale lze se setkat i se střídáním po 1 týdnu), uvedla asociaceneuplnychrodin.cz.

U dítěte školního věku je nezbytným předpokladem pro možnost pro rozhodnutí o střídavé výchově zachování školní docházky do jedné školy i možnost provozovat své mimoškolní aktivity. Rodiče by se měli dohodnout i na trvalém bydlišti dítěte. S ohledem na to, že na trvalé bydliště je vázána celá řada sociálních dávek, dále je důležitá i dohoda, kdo bude na dítě uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti (nyní dle § 35c zákona č 45/2006 Sb. o daních z příjmu). Rodiče se musí domluvit i na tom, jak budou hrazeny i další výdaje např. školy v přírodě, tábory, očkování, sportovní vybavení apod.

Původní myšlenkou zákonodárců této právní úpravy byla změna oproti stavu, kdy dítě bylo svěřováno do výlučné péče pouze jednoho z rodičů. Ustanovení § 26 odst. 3, téhož zákona uvádí, že rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazenou dohodou rodičů potvrzené schválením soudu.

U staršího dítěte by soud měl přihlédnout k jeho názoru na tento typ výchovy a v případě, že z nějakého závažného důvodu dítě nechce opustit původní bydliště, nebo má s druhým rodičem problematický vztah, pak by soud toto stanovisko měl akceptovat.

Přestože se názory jak laické, tak odborné veřejnosti na tento způsob výchovy liší, Ústavní soud se už ve svém nálezu 1206/09 ze dne 23. 02. 2010 spíše postavil na stranu střídavé výchovy, když konstatuje: „Nesouhlas matky se střídavou péčí může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmu dítěte. Svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje „boj o dítě", případně nízké pohnutky jednoho rodiče k trýznění druhého rodiče skrze své vlastní dítě.".