Kluky jsem neudal, brání se tvrdě Zábrodský

Tehdy zvonil v bytě Vladimíra Zábrodského telefon opravdu dlouho. Jako by tušil, že na druhém konci drátu zazní otázka: Pane Zábrodský, jak je možné, že jste při razii StB nebyl zatčen, ani odsouzen? Zábrodský dlouze přemýšlel, zda hned nazavěsí, na toto téma totiž odmítá hovořit. Pak přece jen pronesl několik vět.

„V první řadě musím říci, že šlo o obrovskou tragédii zatčených kluků. Proto mě mrzí, že pan Augustin Bubník mě očerňuje a naznačuje, že bych se zatčením spoluhráčů mohl mít něco společného. Celé je to nesmyl, nikoho jsem neudal!“ rozčílil se pro EuroZprávy.cz bývalý centr nároďáku a kanonýr LTC Praha, jenž v lize nastřílel 306 branek.

Po chvilkové odmlce pokračoval: „Nevím, proč bych to dělal. Vždyť jsme patřili do absolutní světové špičky, mohli jsme vyhrát ještě několik titulů mistrů světa, byl bych blázen, kdybych se dobrovolně vzdal zlatých medailí, které bychom jistě vybojovali. Za zkázou týmu mohli stát Sověti, kterým jsme překáželi, a tak nás mohli nechat odstavit,“ nabízí vysvětlení.

Bývalý hráč pražské Sparty sám zdůrazňuje, že i on se režimu znelíbil. „Až do roku 1954 jsem nesměl reprezentovat.“ Už ale nedodal, že ani jeden z uvězněných hráčů nesměl po propuštění už nikdy národní dres obléci.

Skutečnost, že 13. března 1950 nebyl se spoluhráči v hospůdce U Herclíků, vysvětluje následovně: „Měl jsem manželku ve vysokém stupni těhotenství, a ta mě žádala, abych nikam nechodil. Zřejmě i těhotenství zabránilo mému zatčení.“ Jeho věčný kritik Augustin Bubník jeho slova ale zpochybňoval: „To je blbost, komunisté by nebrali ohled na to, že jeho žena je těhotná. Ti vytáhli člověka i ze smrtelné postele.“

Zábrodský, jehož údajně očití svědkové občas viděli na sekterariátu ÚV KSČ, trvá na svém. „Podívejte se, vždyť i já v roce 1965 emigroval do Švédska, předtím mě vyloučili z nároďáku.“ Jenže šestinásobný mistr Československa už neuvedl, že stopku v repezentaci dostal kvůli sázkám na předem domluvené výsledky.

Kromě Bubníka nebyl žádný z vězněných hokejistů tak radikální, přesto společnost se Zábrodským, jenž byl i členem tenisového Davisova týmu, nevyhledávali ani po propuštění z vězení, či po Listopadu 1989. „Když jsem poprvé na svobodě potkal Zábrodského, jen jsme se chladně pozdravili. Nebavili jsme se ani v roce 1992, když Praha a Bratislava hostila mistrovství světa v hokeji. Zval mě na hotel, že dáme řeč, já jsem ale odmítl,“ řeklo Zábrodského geniální levé křídlo Stanislav Konopásek, a to v knize Hráč, který přežil, od autorů Davida Lukšů a Aleše Palána.

Zábrodský je jediným žijícím hráčem z této zlaté generace, v sobotu 7. března oslavil 97. narozeniny. Autor 158 gólů za národní tým má ještě možnost promluvit...