Migrační vlna Ukrajinců bez ubytování teprve přijde, říká sekretář Charity ČR Líčka. Uprchlíkům chybí informace, tvrdí koordinátorka

Jejich telefony neustále zvoní. Lidé do Charity České republiky volají, aby nabídli Ukrajincům prchajícím před válkou, kterou rozpoutala Ruská federace, materiální pomoc. „Aby ale nedocházelo k chaosu a pomoc se netříštila, neziskové organizace se dohodly na zřízení platformy pomahejukrajine.cz a odtud si jednotlivé charitativní instituce nabídky stahují a rozdělují si je. Proto všechny volající odkazujeme na zmíněný web,“ vysvětluje generální sekretář Charity ČR Jakub Líčka. Jiná situace je u firem. „Zde jsou podmínky specifické. Například nyní vyřizujeme nabídku jedné společnosti, která hodlá na Ukrajinu věnovat pět set dětských kočárků. Řešíme logistiku nákladu.“

V asistenčních centrech lze zažádat o psychologa

Charita ČR se v současné době pochopitelně angažuje v pomoci s migrační vlnou, i když většina Ukrajinců vyhledává azyl u svých příbuzných a přátel, kteří v republice žijí. „Zatím se příliš nestává, že by migranti zůstávali sedět na nádraží na kufrech a čekali na pomoc. Většina míří za příbuznými. Vždyť i zařízení ministerstva vnitra ve Vyšních Lhotách, které poskytuje běžencům ubytování, není plné ani z poloviny. Migrační vlna Ukrajinců, kteří nebudou mít zajištěné ubytování, teprve přijde,“ konstatuje rodák z Telče. Národní koordinátorka pomoci Charity ČR v oblasti migrace Klára Boumová se domnívá, že ne všichni Ukrajinci jsou při vstupu do země informováni, a proto podle ní mohou být v zemi i uprchlíci, kteří zde nikoho nemají a neví, co si v cizím prostředí mají počít. „I tak si totiž lze vysvětlit nevyužité kapacity. „Pokud Ukrajinci nepřijedou na Hlavní nádraží v Praze, kde je informační stánek od magistrátu, pak při vstupu do republiky hned nevědí, na koho se mají obrátit.“

Boumová velmi kvituje vlnu solidarity, která se ve státě zvedla. „Pomoc ale musí být organizovaná. Opravdu to nefunguje tak, že kdo má nějaké volné prosto, někoho ubytuje. Ti lidé se musejí přihlásit, že tady jsou. Akce hurá typu: postarej se o Ukrajince prostě nefunguje. “ Kdo má zájem poskytnout jakoukoli pomoc i privátní ubytování, měl by podle Boumové navštívit stránky našiukrajinci.cz. „A je zapotřebí uprchlíkům informace předávat. Není vůbec nutné, aby v noci stáli fronty před Odborem cizinecké policie Praha na Žižkově. Po registraci na asistenčních centrech, která musejí navštívit do tří dní, se mohou v zemi bez víza pohybovat devadesát dní,“ zdůrazňuje pravidla, která platí v nouzi. Pro lidi, jež utíkají před válkou, kterou agresí vyvolal ruský prezident Vladimir Putin, zřídilo ministerstvo vnitra tísnivou linku s číslem 974 801 802. „Je provozu nonstop a každému zde poradí. Neměla by být tak přehlcená jako některé nouzové linky charitativních organizací,“ dodává. 

Expertka na migraci si všímá, že z velké části se informovanost do určité míry zlepšila. „Svědčí o tom návaly v asistenčních centrech, kde se Ukrajinci hlásí. Například stan, který stál před Magistrátem hlavního města Prahy na Mariánském náměstí, musel být v pátek ráno přemístěn do Kongresového centra na Vyšehradě, protože kapacitně už nestačil.“ Klára Boumová připomíná, že už v asistenčních centrech se při administrativních úkonech dostává utečencům pomoci. „Centra se zavážejí potravinami a nápoji. Je možné v nich i zažádat o odbornou psychologickou pomoc, aby se lidé rychleji vyrovnali s prožitým traumatem,“ podotýká pro EuroZprávy.cz Národní koordinátorka pomoci Charity ČR v oblasti migrace Klára Boumová. Samotná Charita ČR už ubytovala několik rodin, které se k ní dostaly přes jiné organizace. „Jsou vděčné, že jsou v bezpečí a musím říci, že všichni svůj osud nesou statečně,“ tvrdí generální sekretář Charity Česká republika Jakub Líčka. 

Zabité děti vyvolají emoce i u otrlých

Na Ukrajinu instituce v probíhajícím týdnu vypravila dva kamiony, které obsahovaly potraviny a zdravotnické i hygienické prostředky. „Dopravili jsme je do Lvova. Předem, než jsme je naložili, jsme se Ukrajinské národní charity, s níž spolupracujeme, zeptali, čeho je zapotřebí nejvíce,“ odkrývá pozadí pomoci absolvent politologie a mezinárodních vztahů na Filozofické fakultě v Plzni a Hradci Králové.

Manažer upozorňuje, že Charita ČR nepořádá materiální sbírku pomoci. „Vždy dáváme přednost finanční sbírce. Peníze pak přepošleme na Ukrajinu, kde vědí, čeho je nedostatek. Anebo potraviny či jiné prostředky za vybrané finance nakoupíme na východním Slovensku, kde je v podstatě stejné zboží jako v Praze. Odpadnou ale velké problémy s logistikou, pokud by kamiony ve velkém vyjížděly z metropole. Klíčové ale je, aby si Ukrajinci jasně řekli,  z čeho má být náklad složený,“ vysvětluje.

První sbírku Jakub Líčka se svými lidmi vyhlásil už dva dny před ruskou invazí na Ukrajinu, která započala minulý čtvrtek nad ránem. „Byli jsme připraveni, že Putinův režim zaútočí na východní Ukrajinu, na Donbas. A proto jsme vybrali pět set tisíc korun z krizového fondu a k nim jsme přidali rovný milion od dobrosrdečných dárců. Částku jsme zaslali na účet Ukrajinské národní charity.“

Bývalý zpravodaj ministerstva spravedlnosti vůbec nepředpokládal, že by Ruská federace napadla celou Ukrajinu. „Tak masivní invaze mě zaskočila, a to jen proto, že nějaký psychopat si vysnil, že obnoví Sovětský svaz. Současná válka je naprosto zbytečná a nemyslná.“ I když za téměř devět let, co stojí v čele Charity ČR, viděl mnoho utrpení, na záběry, na nichž jsou nevinné mrtvé oběti si nemůže zvyknout. „Vždy se mnou emoce zacloumají, když vidím zabité děti, jejich matky i seniory. Podobné pocity mají i jindy otrlí naši spolupracovníci,“ hlesne empaticky a je znát, jak se mu při setkání v jeho kanceláři láme hlas.

Vlnu solidarity vyvolala i blízkost tragédie

Líčka si obdivuhodnou vlnu solidarity vysvětluje tím, že válka je velmi blízko, doslova za humny. „Lidé si i z geopolitického hlediska uvědomují, že konflikt může mít dopady i na ně samotné, což u jiných neštěstí nebývá. Když například předloni v srpnu explodoval dusičnan amonný v přístavu v Bejrútu, lidé sice souzněli a zajímali se, jak mohou pomoci, ale tragédii tak neprožívali, neboť z jejich vnímání bylo patrné, že Libanon je daleko. Nebyli tak zasažení a otřesení jako nyní.“ Stejně tak podle něj mnozí přistupovali i k válce v Sýrii.

Nikdy nezažil, aby pomáhal zemi, jejíž napadení může ovlivnit i dění v České republice. „Nejblíže k současné situaci je předloňské jaro v italském Bergamo, které bylo citelně zasaženo první vlnou koronaviru a naše organizace se tehdy velmi angažovala. Ale tehdy jsme ještě o covidu-19 téměř nic nevěděli, a lidé proto nákazu nějak neprožívali, dokud silně neudeřila u nás a umírali i Češi.“

Čtyřiatřicetiletý muž, který absolvoval půlroční stáž v Ghaně, soucítí se všemi lidmi na světě, kteří kvůli válečným konfliktům přicházejí o domovy. Proč se ale Češi tak vymezovali proti pomoci muslimům, kteří prchali ze Sýrie? Zemi v létě roku 2015 doslova zachvátila hysterie, že muslimští běženci jsou zločinci a zloději, kteří zničí naši kulturu, a proto je jejich přítomnost nežádoucí. I politici tehdy volili opatrnou rétoriku, aby nepřišli o voliče. V případě Ukrajiny je ale situace zcela opačná. „Je nutné zdůraznit, že lidské utrpení je u všech stejné. Jedná se o celosvětovou záležitost. A je jedno, zda je v nouzi křesťan či muslim. Přestože jsem si vědom, jak trpí i ostatní, tak naše nemůžeme pomáhat celému světu v takové míře jako nyní.“ Přesto se Charita ČR před sedmi lety velmi zajímala o osudy utečenců a pomáhala jim. „Jejich osudy jsme neignorovali. Obyčejní lidé ale někdy rozlišují mezi křesťanem a muslimem, což pochopitelně není dobré.“

Za chvíli zazvoní sekretáři mobil. Je slyšet, že jeho tým jej žádá o svolání porady, aby vše zvládl. „Všichni v Charitě ČR jedeme na plný plyn, téměř nespíme. Pracovní nasazení je enormní. A když už nemůžeme, vzpomeneme si na umírající děti kousek od nás a znovu se vrhneme do organizování pomoci. Snažíme se, aby nikdo nestrádal. Válku na Ukrajině i naše někdy otrlé duše velmi zasáhla,“ praví pro EuroZprávy.cz Jakub Líčka.