Psychologie dezinformací. Proč jim věří tolik lidí?

V souvislosti s těmito událostmi se staly dezinformace předmětem mnoha vědeckých studií. Jednou z otázek, kterou si výzkumníci často pokládali je, jak je možné, že dezinformacím věří tolik lidí.

Studie z roku 2018 publikovaná v magazínu Science navíc zjistila, že se dezinformace šíří rychleji a k širšímu okruhu lidí nežli pravdivé zprávy. Podle výsledků studie trvalo pravdivým zprávám přibližně šestkrát tak dlouho, než se dostaly k 1500 lidem.

Studie k tomu uvádí několik možných vysvětlení. Jedním z nich je, že odlišné informace přitahují pozornost, tedy by se dezinformace mohly šířit rychleji proto, že obsahují zdánlivě nová sdělení. Jelikož ale nebyla tato hypotéza jednoznačně potvrzena, tématem se rozhodli zabývat další vědci v rámci mnoha různých institucí.

Další teorií, se kterou přišel článek v časopisu American Political Science Review (česky americká revue politických věd), je to, že silnou roli hraje takzvaná partizánská polarizace. Dezinformace podle autorů šíří spíše ti lidé, kteří nenávidí svoje politické oponenty, a obsah sdílených zpráv podporuje jejich názory.

Časopis Trends in Cognitive Sciences (česky trendy v kognitivních vědách) pak publikoval článek The Psychology of Fake News (Psychologie falešných zpráv). Vědci v ní zjistili, že na základě jejich zkoumání se nepotvrdila předchozí teorie, která uváděla, že dezinformace se šíří proto, že podporují politické názory svých šiřitelů.

Podle nich naopak špatné zhodnocení pravdivosti souvisí spíše s nepozorností při čtení a nedostatkem znalostí tématu v kombinaci s familiárností a důvěrou ve zdroj.

Také se ukázalo, že je často velký rozdíl mezi tím, čemu lidé věří a co sdílejí na sociálních sítích, což výzkumníci připisují spíše nepozornosti nežli tomu, že by se lidé snažili úmyslně šířit nepravdy. To také odpovídá zjištění týmu Maksyma Gabielkova z Columbia University, že 59 % zpráv bylo sdíleno na Twitteru bez toho, aby uživatel odkaz otevřel.

To zároveň odpovídá zjištěním další studie publikované v časopisu PLOS ONE. Podle zjištění autorů je chování uživatelů sociálních sítí a jejich rozhodování v tomto specifickém prostředí spontánní a rychlé.

Vzhledem k tomu, že uživatelé nemají ve zvyku dlouze se na sítích rozmýšlet a fungují spíše automaticky, rozhodují se na základě různých zkratek – jestli je článek v souladu s tím, čemu daný člověk věří, zda se shoduje s tím, co si myslí většina lidí a jestli článek pochází z důvěryhodného zdroje.

Podle této studie je přitom uživatelů, kteří šíří dezinformace, menšina. Zaměřili se tedy na to, čím se tito uživatelé liší od ostatních. Podle jejich závěrů pravděpodobnost šíření dezinformací souvisí s věkem, nejčastější demografickou skupinou byla věková skupina nad 65 let. To může významně souviset také obecně s mediální gramotností. Druhou významnou charakteristikou je přitom podle zjištění studie osobnost uživatele.