Změní ČNB měnovou politiku? Ještě si počkáme, shodují se analytici

"Bankovní rada ČNB na svém zářijovém zasedání ponechá sazby na stávající úrovni a nebude hýbat ani s kursem koruny vůči euru proto, že nyní vyčkává," uvedl hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda.

Centrální banka podle něj čeká na to, zda oživení české ekonomiky podstatněji zažehne inflační tlaky, a na to, jak se projeví nová sada opatření Evropské centrální banky, oznámená začátkem září.

ČNB podle analytika UniCredit Bank Pavla Sobíška může ohledně vývoje sledovaných veličin vyjádřit své uspokojení. "Ekonomika roste vlivem domácí poptávky a inflace se zvyšuje hlavně v položkách, které měnová politika ovlivňuje. Pokud nedojde k výrazné eskalaci geopolitického napětí, nepředpokládám v tomto ani v příštím roce žádnou snahu ČNB o další uvolnění měnových podmínek oslabením kursu koruny," uvedl.

I podle hlavního ekonoma společnosti Deloitte Davida Marka je měnová politika ČNB v horizontu nejbližších měsíců jasná. "Změny v měnové politice patrně přijdou až v roce 2016, kdy ČNB uvolní kurzový závazek a následně začne zvyšovat úrokové sazby," uvedl.

ČNB vyvrací mýtus: Neustále klesající ceny jsou pro domácnosti dobré

Domácnosti nejsou jen spotřebiteli a střadateli, nýbrž také zaměstnanci, výrobci, dlužníky a majiteli nemovitostí. Výsledný dopad kurzu na domácnosti i firmy je pak nutno posuzovat v tomto celkovém kontextu. V prvním kroku klesající ceny skutečně znamenají, že si lidé mohou za své příjmy a úspory koupit víc. Nicméně pokud to trvá delší dobu, mohou o tyto své příjmy a následně i úspory přijít.

Při tzv. deflační spirále se totiž ekonomika dostává do útlumu a firmy musejí propouštět a/nebo snižovat mzdy. Mimo jiné i proto, že lidé (zejména středně- a vysokopříjmové skupiny) i firmy mohou začít se svými většími nákupy a investicemi otálet v očekávání, že ceny klesnou ještě více. Peníze tak sice vlivem poklesu cen získávají na hodnotě, ale začínají v ekonomice stále více „zahálet", úspory nejsou přetavovány v investice. Což nutí firmy snižovat ceny a zároveň své náklady, a to tak, že omezují počet svých zaměstnanců i jejich mzdy. A to dále omezuje poptávku lidí. Stejně jako zjištění, že cena jejich bytu či domu je najednou nižší než hypotéka, kterou musejí splácet. To může ohrozit stabilitu bank, které úvěry poskytly. A tak dále, a tak dále.

Domácnosti se tak lehce (a pro někoho možná paradoxně) mohou stát vlivem poklesu cen chudšími. Tedy nic, po čem by měly toužit. Neblahé důsledky takového vývoje zažil svět během 30. let minulého století nebo Japonsko v posledních 20 letech. Právě zkušenost s velkou hospodářskou krizí ve 30. letech jasně prokázala, že měnová politika má v podobných okamžicích působit stabilizačně. Má stabilizovat nominální veličiny a tak pomáhat i reálné ekonomice. Jako není stabilitou cen vysoká inflace, není jí ani deflace. Tento poznatek bere nyní ekonomická věda – právě i s vědomím bolestné zkušenosti 30. let – za samozřejmý, vysvětluje cnb.cz.