Tlak na ČNB roste. Vyšší inflace urychlí konec kurzového závazku, tipují analytici

Lednový růst cen potvrzuje podle Adély Körtvelyové z auditorské sítě BDO skutečnost, že ČR je stále jedním z nejrychleji hospodářsky rostoucích států EU. Rychlejší růst cen bude podle ní letos pokračovat, a to především v souvislosti s očekávaným růstem mezd a zavedením EET.

"Inflace na začátku roku zrychlila ještě o něco více, než analytici očekávali, a vyhoupla se dvě desetiny procentního bodu nad dvouprocentní inflační cíl ČNB," uvedl analytik Komerční banky Viktor Zeisel.

Za růstem stojí nízká statistická základna cen pohonných hmot a potravin z loňského roku i růst jádrových cen. ČNB v únorové prognóze čekala cenový růst v lednu o 1,9 procenta. "Vyšší inflace potvrzuje náš předpoklad, že ČNB zruší kurzový závazek již ve druhém čtvrtletí roku. Vyšší inflace může přilákat příliv spekulativního kapitálu a donutit tak centrální banku k dalším intervencím," dodal.

Inflace bude v následujících měsících stále více přestřelovat dvouprocentní cíl centrální banky, odhadl analytik ING Bank Jakub Seidler. Rostoucí inflační tlaky tak budou motivovat ČNB k dřívějšímu ukončení kurzového závazku, a to zkraje druhého čtvrtletí.

Moment ukončení kurzového závazku se jasně přibližuje, doplnila hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová. Ukončení závazku ale podle ní nebude znamenat konec intervencí. Čím déle bude kurzový závazek protahován, tím delší bude období rozkolísanosti.

Analytik skupiny Roklen Michal Šoltés připomněl verbální intervence členů bankovní rady. "Jednoduše řečeno, analytici jsou přesvědčeni o brzkém ukončení intervencí a přesvědčování o odkládání exitu ze strany ČNB nezní důvěryhodně," podotkl.

Proč ČNB v listopadu 2013 zahájila intervence?

Bez dalšího uvolnění měnové politiky ČNB hrozilo, že se předchozí poměrně stabilní kurzový vývoj přeruší a koruna začne výrazně posilovat. Současně zesílil pokles inflačních očekávání podniků, domácností i finančních trhů.

Úsilí ČNB uvolnit měnové podmínky (tj. oslabit reálný měnový kurz a snížit reálné úrokové sazby) tak mohlo být bez další akce zvráceno. Takové nežádoucí zpřísnění měnové politiky by dále zesílilo protiinflační tendence v ekonomice, tj. zbrzdilo či zcela zastavilo počínající oživení a zlepšování situace na trhu práce a uvrhlo ekonomiku do další vlny recese či dokonce do deflace, tj. do setrvalého poklesu cenové hladiny.

Pokles cen nakupovaného zboží a služeb, který je na úrovni jednotlivce jako spotřebitele zdánlivě pozitivní skutečností, je na úrovni národního hospodářství jevem krajně nepříznivým a nevítaným. Centrální banky všude ve světě se maximálně snaží rizikům takového vývoje předcházet. V očekávání poklesu cen totiž řada podniků či domácností odkládá své nákupy na pozdější dobu, což ovšem vede k tomu, že chybí, resp. se v čase odsouvá poptávka. Není-li poptávka, není potřeba tolik vyrábět, firmy propouštějí, snižují se příjmy domácností i zisky podniků, což tlačí na další pokles cen. A tak dokola. Říká se tomu deflačně-recesní spirála, z níž není snadné cesty ven, když už se do ní nějaká ekonomika dostane, vysvětluje cnb.cz.

Nesmírně negativní zkušenost s deflačním vývojem ve 30. letech minulého století je v tomto ohledu stále silným mementem pro všechny hospodářsko-politické autority, zejména pak pro centrální banky.