Bez penzijní reformy hrozí Česku státní bankrot!

Na výplatu důchodů v roce 2009 podle státního závěrečného účtu chybělo 31 miliard korun. V příštím roce má podle schváleného rozpočtu na rok 2011 na důchody chybět 32,3 miliardy korun. Podle ekonomických prognóz se toto číslo má rok od roku zhoršovat, což potvrzují i demografické prognózy, které patří mezi ty s nejvyšší přesností.

K zastavení tohoto neudržitelného trendu má pomoci penzijní reforma, jejíž podobu vláda slíbila představit počátkem příštího roku. Již nyní jsou ovšem k dispozici návrh ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), návrh tzv. Bezděkovy komise a návrh Národní ekonomické rady vlády (NERV). Návrh vlády jako celku však stále chybí.

Všechny zmíněné návrhy se snaží různými způsoby řešit dopady demografického vývoje v ČR. Na demografické křivce se nezávisle na sobě shodli experti z Českého statistického úřadu (ČSÚ), Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (Přf UK) a Eurostatu. Z jejich propočtů je zřejmé, že poměr ekonomicky aktivních vůči důchodcům bude čím dál tím více v neprospěch ekonomicky aktivních.

Problematická je především generace narozená počátkem 70. let, tedy tzv. Husákovy děti. Na demografické křivce tato generace představuje zub vysoké porodnosti, který se již od té doby neopakoval.

Český penzijní systém je téměř výhradně financován průběžně. To znamená, že peníze, které do něho přicházejí ze sociálního pojištění, ihned odcházejí na výplaty důchodů. Dokud počet pracujících (a tedy plátců sociálního pojištění) výrazně převyšuje počet příjemců (důchodců), funguje systém bez větších problémů. Jakmile je však tento poměr změněn v neprospěch plátců pojištění, stává se systém podle matematických zákonitostí deficitní a časem přichází nevyhnutelný kolaps.

Nejčastěji používaným ukazatelem je tzv. míra závislosti, která ukazuje podíl osob ve věku 65 let a starších na populaci ve věku 15-64 let. Zatímco v roce 2010 se tento údaj pohybuje mezi 20 a 25 procenty (s mírnými odchylkami podle autora prognózy), na rok 2050 je tento poměr předpovězen na hodnotu kolem 55 procent.

Výše důchodů je obvykle vyjadřována tzv. náhradovým poměrem. Ten představuje podíl průměrného důchodu na průměrné hrubé mzdě. Tento poměr se nyní pohybuje kolem 40 procent, což funguje fakticky vzato bez problémů při současné míře závislosti. V roce 2050 bude podle prognóz míra závislosti dvojnásobná, což by znamenalo snížení náhradového poměru na 20 procent hrubé mzdy, nebo zvýšení odvodu na sociální pojištění na dvojnásobek, tedy ze současných cca 22 procent superhrubé mzdy na minimálně 44 procent.

Ani jedna z variant v praxi není uskutečnitelná, protože snížení náhradového poměru na 20 procent by znamenalo odsun důchodců pod hranici chudoby (při takovémto poměru by se průměrný důchod dnes pohyboval kolem 4 500 korun, zatímco nyní je něco přes devět tisíc). Druhá varianta by znamenala neúnosné zvýšení ceny práce, které by se projevilo ztrátou konkurenceschopnosti českých podniků, vyšší nezaměstnaností a řadou dalších nepříznivých změn.

Další kritika průběžného systému tkví v tom, že nevytváří v podstatě žádnou hodnotu. Jelikož v něm peníze nezůstávají, ale okamžitě odcházejí na platby důchodcům, ani žádnou hodnotu tvořit nemůže. Podle nejostřejších kritiků se jedná o princip známý jako Ponziho schéma, kdy investoři svěřují své peníze správci fiktivního fondu, který je dále nijak neinvestuje, ale vyplácí z nich fiktivní výnosy těm, kteří jsou v systému déle. Celý systém funguje, dokud do něj přicházejí další investoři v dostatečném počtu. Ponziho schéma je obvykle označováno jako "letadlo".

Většina zmíněných návrhů počítá především se zavedením systému vícezdrojového financování. Česká republika je totiž nyní v Evropě unikátní tím, že drtivá většina důchodců je zcela závislá jen na státním průběžném systému, který je známý pod názvem I. pilíř. Existuje ještě penzijní připojištění se státním příspěvkem, ale jeho význam je ve srovnání s I. pilířem zanedbatelný.

V Evropě je obvyklejší, že příjmy důchodců kromě průběžného systému pocházejí ještě z různých fondových systémů, do nichž si lidé spoří buď sami, nebo do nich peníze odvádějí jejich zaměstnavatelé. V těchto fondech se jejich peníze zhodnocují prostřednictvím investic do podkladových aktiv, jimiž jsou nejčastěji státní dluhopisy.

Návrhy MPSV, Bezděkovy komise i NERV počítají s vytvořením tohoto systému cestou tzv. opt outu, tj. vyvedení části prostředků ze současného průběžného pilíře do spořících fondů. Konkrétně by se sazba pojistného na důchodové pojištění měla snížit o pět procentních bodů na 23 procent hrubé mzdy. Od tohoto kroku si autoři slibují snížení ceny práce v ČR a zvýšení konkurenceschopnosti.

Ze zbylých 23 procent by se další tři procentní body vyvedly do penzijního fondu. Účet v penzijním fondu by již byl čistě osobní a každý by tedy věděl, kolik si touto cestou našetřil.

Obě snížení pojistné sazby však nevyhnutelně znamenají výrazný propad příjmů státního rozpočtu a zhoršení deficitu průběžného penzijního systému. První snížení pojistné sazby o pět procentních bodů by mělo být kompenzováno sjednocením sazby DPH na 19 procentech. O krytí výpadku, který by způsobilo vyvedení dalších tří procentních bodů, zatím není rozhodnuto. Spekuluje se však o zapojení dividend polostátního energetického gigantu ČEZ.

Systém důchodů financovaný částečně z průběžného pilíře a částečně z fondového pilíře by podle expertů měl být méně náchylný na demografické výkyvy a měl by také posílit osobní odpovědnost jednotlivců v přípravě na stáří. Klíčová otázka však bude, jakým způsobem se vláda rozhodne hradit výpadky příjmů v prvním pilíři. Řada okolních zemí (například Slovensko) tento problém podcenila a na krytí výpadků nemá prostředky.

Řada ekonomů však neskrývá svou skepsi. "Vůbec nečekám, že se politici na nějaké reformě důchodů dohodnou. A pokud se k nějaké shodě přiblíží, tak její výsledek bude špatný," popsal svůj pohled na věc analytik Raiffeisenbank Aleš Michl a doporučil, aby lidé spíše investovali do akcií a nespoléhali se na stát.

Důvěrou ve schopnost vlády vytvořit funkční penzijní systém neoplývá ani ředitel pro strategii společnosti Partners, člen NERV a jeden ze členů Bezděkovy komise Pavel Kohout. "Pokud budu realista, doporučuji každému, aby na stát nespoléhal a na stáří se zabezpečil sám. Vytvořte si finanční rezervy a investujte. Pořiďte si vlastní bydlení. Dobře vychovávejte své děti. Až dnešním třicátníkům bude sedmdesát, stát je pošle na pastvu," uvedl Kohout před časem v rozhovoru pro agenturu Mediafax.