Vláda s ČEZem obešla občany! Chce další reaktory v Temelíně

Materiál připravený vládním zmocněncem po dostavbu Temelína Václav Bartuška se věnuje povolovacímu procesu z hlediska zákonů. Přestože je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami, které zaručují ve vyspělých zemích běžnou účast veřejnosti při rozhodování o stavbách, kterými bude ovlivněno životní prostředí, dodnes je zcela neplní. Analýza naopak uvádí potřebu omezit právo dotčených občanů včetně vlastníků nemovitostí  a místních obcí se k chystaným stavbám vyjádřit, případně využít soudní ochranu svých práv.Ekologické organizace jsou přesvědčeny, že povolovací proces jakékoliv stavby může být efektivní, pokud úřady v jednotlivých fázích povolovacího procesu postupují podle zákonů a připomínky a námitky občanů a jejich sdružení řádně přezkoumají a věcně na ně reagují.  Ke stejnému závěru dochází i analýza Advokátní kanceláře Korbel, Tuháček, Šíp, Kadlec, s. r. o., která se vládním materiálem zabývá.  Veřejná kontrola jako klíčový nástroj boje proti korupci je u nás omezována. O energetické či vodní stavby parlament na jaře rozšířil skupinu „privilegovaných“ projektů, které – přestože patří mezi největší a neproblematičtější – budou mít nestandardně omezený prostor pro vyjádření orgánů veřejné správy i veřejnosti.  Vláda se chystá projednávat návrh novely stavebního zákona, který má vyloučit veřejnost ze všech stavebních řízení. Tyto kroky rozšiřují prostor pro korupci a předražování veřejných zakázek, přitom vůbec neřeší hlavní příčinu prodlužování přípravy staveb – příliš roztříštěný a komplikovaný systém povolování, chyby v rozhodování úřadů, absenci služebního zákona a pomalost soudních procesů.  Edvard Sequens ze sdružení Calla za koalici ekologických organizací řekl: „Na zmíněné vládní analýze se potvrzuje, že jaderné elektrárny potřebují řadu výjimek a negativně ovlivňují i úroveň demokracie a lidské svobody v zemích, kde jsou budovány. Je pro mne obtížné pochopit, že dvaadvacet let po revoluci mnozí stále intenzivně vzpomínají na doby direktivního socialismu, kdy občané mohli k rozhodování státních orgánů jen mlčet nebo byli mocensky postihováni. Že se do těch dob chtějí vracet i bývalí disidenti či studentští vůdci je více než smutné.“   Martin Sedlák z Hnutí DUHA sdělil: „Vláda dostává na stůl analýzu, která má ČEZu umést cestu k výstavbě dalších reaktorů. Zcela stranou zůstává fakt, že nové atomové zdroje domácí ekonomika nepotřebuje. Navíc by se vláda měla s ČEZ bavit o projektu až poté, co zavede plnou finanční odpovědnost provozovatele za případné škody. Podle současného atomového zákona by ČEZ platil jen zlomek škod. Umělé snížení odpovědnosti zákonem v podstatně znamená nepřímou dotaci a konkurenční výhodu na trhu s elektřinou pro výrobce z jaderných elektráren – společnost ČEZ. V jiných průmyslových oborech přitom výše odpovědnosti za škodu omezována není. Je to, jako kdybychom my na své auto měli povinné ručení za desetikorunu."  Petra Humlíčková ze Zeleného kruhu uvedla: „Analýza zcela správně zdůrazňuje jako zásadní problém roztříštěnost jednotlivých povolovacích řízení. Namísto, aby koncepčně řešila jejich zefektivnění, bez jakéhokoliv věcného odůvodnění navrhuje omezovat práva veřejnosti, která je zárukou kontroly zákonnosti práce úřadů. Jedná se proto o další z promarněných šancí k omezení plýtvání s veřejnými prostředky a korupce.“ Jan Rovenský z Greenpeace uvedl: „I v zemi s tak mizernou politickou kulturou, jako je Česko, by mělo vyvolat skandál, pokud vláda označí demokratické volby a předvolební kampaně v sousedních zemích za riziko (jako to činí na straně 4). Pokud takhle vypadá Nečasem před týdnem deklarovaná energetická spolupráce se sousedy, potěš nás pánbůh.“