Pravda o českých kuřatech: hybridi, kteří jen trpí a trpí, dokud je nesníte

Kuřata na pultě v supermarketu viděl snad každý, ale živá je viděl málokdo. Nemyslíme ta, která se prohánějí u babičky na dvorku. To jsou totiž úplně jiná kuřata než ta, která se prodávají v supermarketech. Takže si teď uděláme malou exkurzi do kuřecí farmy.

Kuřata, která asi běžně jíte, se zaprvé vůbec nejmenují kuřata, ale brojleři. Od kuřat u "babičky na vesnici" se liší především svou muskulaturou. Jsou dlouhodobě šlechtěna na rychlý růst a rychlou tvorbu svalové hmoty. Pokud vám připadalo divné, že kuře za tak krátký život nabude jateční hmotnosti 1,8 kilogramů, byli jste na správné stopě.

Rostou dvakrát rychleji než před 30 lety

"Trvá pouze 40 až 50 dnů, než kuře doroste," řekl mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Ještě před 30 lety rostlo dvakrát tak pomaleji. Duben ale ubezpečuje, že za to nemůžou hormony. "V celé Evropské unii jsou zakázané. Používají se ale ve Spojených státech," řekl.

Stejně je to i s antibiotiky. "Antibiotika se mohou podávat pouze z léčebných důvodů a před porážkou musí být dodržena ochranná lhůta, kdy se zvířatům nesmí podávat. Antibiotika mohou brát v podstatě jenom první týden života," upřesnil. Dodal, že v letošním roce byl pouze jeden případ, kdy se na trh dostalo kuřecí maso s antibiotiky. Světe div se, pocházelo z Polska.

Života neschopní hybridi

Za rychlý růst může tedy dle slov Josefa Dubna sofistikovaná denní krmná dávka, kterou jim zajišťují automatické přístroje, a šlechtění. Podstatou genetického šlechtění je výběr nejvhodnějších samčích a samičích jedinců v populaci, kteří odpovídají předem stanovenému šlechtitelskému záměru. Záměr je takový, aby měla co nejvíce prsní svaloviny, po které je největší poptávka. Naopak mají menší stehna a křídla. Zatímco příroda evolučně vyvíjela co nejschopnější jedince, člověk vyšlechtil života neschopné hybridy, kteří celý život trpí chronickými bolestmi a více než 40 dnů by se stejně nedožili.

Pokračujme ale v exkurzi. Brojleři žijí ve velkých hal bez oken, informoval server Společnost pro zvířata, se kterým spolupracuje i Státní veterinární správa. Celý život prožijí v permanentním šeru a střídání dne a noci neznají. Do největších hal se vejde 100 tisíc kuřat, ale běžná norma je tak 10 až 20 tisíc. Na metr čtvereční připadá postupem času (jak rostou) 16 - 20 brojlerů. Pohyblivost je tedy velmi omezená a nejen kvůli prostoru. Zvířata mají velmi křehké kosti, které nejsou schopny unést neúměrně silné tělo. Teď už je vám asi jasné, že babiččino kuře a brojler jsou dvě různá zvířata.

Poslední cesta na jatka

Podestýlka se během jejich života nemění, takže se doslova brodí svými výkaly. Vznikají bolestivé puchýře na prsou, vředy či popáleniny nohou. Není tedy divu, že ne všechna kuřata se dožijí "vysokého" věku 40 dnů a umírají v halách. "Nejčastěji za to mohou horka, když chovatelům třeba selže klimatizace," popsal nejčastější smrt Dubna. Mnoho ptáků ale také umírá na dehydrataci nebo hlad, protože nemohou chodit, a na další choroby.

A teď už se z velkochovů přesouváme na jatka. Zvířata se nejdříve odchytí za končetiny a nacpou do přepravních klecí, při čemž jich mnoho utrpí různé zlomeniny. Mnoho kuřat nepřežije ani cestu na jatka. Ti co ano, se zavěsí za bolavé nohy na háky v pojízdné lince a hlavy jim ponoří do vody nabité elektrickým proudem. Pak jim strojově podřežou krk.

Celý život kuřat v podstatě není život a britský student architektury André Ford vymyslel, jak je zbavit utrpení. Zbavila by se části mozkové kůry, aby nevnímala, co se kolem nich děje. Americký filozof Paul Thompson zase přišel s nápadem kuřata oslepit, aby neviděla, co se kolem nich děje. Co na to kuřata? Vlastně brojleři...