Televizní "převrat". DVB-T2 znamená další výdaje pro české domácnosti

Poslední dekády se nesou ve znamení digitálního vysílání, na které před osmi lety museli přijít všichni, kdo přijímají televizi prostřednictvím pozemních vysílačů. A nyní přichází jeho druhá fáze.

Definitivní přechod na formát DVB-T2 začne 27. listopadu, kdy se odmlčí multiplex 1 s programy České televize na vysílačích Praha Žižkov a Cukrák. Poté budou následovat i další oblasti a multiplexy ("balíčky" programů vysílaných na jednom kanále), dosavadní pozemní vysílání skonči k 29. červnu 2020. Důvod změny je přitom podobný jako při přechodu od analogového vysílání k DVB-T - díky novému formátu se uvolní část vysílacího spektra pro chystané rychlé mobilní sítě, v tomto případě 5G.

A podobným způsobem jako před necelými deseti lety se budou muset s novým formátem televizního vysílání vypořádat také diváci. Pokud nepřejdou na satelitní nebo kabelový příjem, případně nezačnou využívat některou ze služeb IPTV (televize šířené po internetu), nezbude jim, než si koupit nové zařízení. Může je to stát několik stokorun, pokud se rozhodnou pořídit si set-top-box a připojit jej ke stávající televizi, nebo tisíce či desetitisíce, pokud si koupí zcela nový přijímač.

Koneční zákazníci přitom nejsou jediní, kdo mají s přechodem na nový vysílací formát výdaje. České radiokomunikace a firma Digital Broadcasting musely investovat do úprav svých vysílačů, během přechodové fáze, která začala předloni, navíc televize platily za dva způsoby pozemního šíření signálu, tedy prostřednictvím DVB-T i nastupujícího DVB-T2. Přechod na nový vysílací formát je přitom tentokrát o něco rychlejší než před lety, když se opouštělo analogové pozemní vysílání.

Přechod na DVB-T2 přitom z pohledu běžného diváka není tak velkou změnou, jakou bylo zavedení prvního formátu digitálního pozemního vysílání. Prakticky ve stejné formě zůstane programový průvodce i propojení televizního vysílání s obsahem šířeným po internetu (HbbTV), podle všeho by měly stačit i dosavadní antény. Diváci se sice mohou těšit na kvalitnější obraz, protože DVB-T2 je lépe uzpůsoben pro vysoké rozlišení, není ale jasné, jestli této možnosti využijí všechny televize.

Digitalizace, která mimo jiné umožnila výrazně rozšířit počet vzduchem šířených programů a ještě ušetřit frekvenční pásmo pro jiné účely, je přitom jen jednou z řady změn, kterými televize v ČR prošla. Začínala v květnu 1953 jako zkušební vysílání, které bylo dostupné dvakrát týdně ve středu a v sobotu jen z Petřínské rozhledny, až postupně se rožšiřoval jak počet vysílacích dnů (každý den se dala televize naladit až v prosinci 1958), tak počet vysílačů a s tím i pokrytí území.

Na jaře 1970 spustila tehdejší Československá televize druhý program, o pár měsíců dříve se přitom uskutečnil první barevný přenos v Československu, a to z mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách. Barevné vysílání ovšem začalo teprve v květnu 1973 a to na druhém programu, "jednička" se přidala o dva roky později. Československo tehdy sáhlo po původně francouzské normě SECAM, kterou preferovali Sověti, ačkoli původně se uvažovalo o zavedení původem německé variantě barevného vysílání PAL.

Ačkoli z vysílačů proudil signál SECAM, výrobní zařízení v Čs. televizi pracovala v normě PAL - mimo jiné kvůli tomu, že ta umožňovala snadnější střih. Díky tomu pak mohla televize poměrně jednoduše na začátku 90. let přejít na PAL, velká část televizorů navíc uměla přijímat vysílání v obou normách (a pokud ne, jen se z barevného přijímače stal černobílý). Začátkem 90. let přibyly další dva celoplošné kanály, skutečný boom programů ale umožnil až nástup digitálního vysílání.