Konec firmy, která postavila Titanic? Bankrot je patrně neodvratný

Společnost byla nabídnuta k prodeji kvůli vážným finančním problémům jejího norského majitele.

"Zdá se stále méně pravděpodobné, že najdeme v krátkodobém horizontu řešení, a společnost bude muset možná jít do správy," řekl BBC poslanec Gavin Robinson.

Like many exiles no doubt, thinking about my home city today, and specifically the Harland & Wolff workers and their families facing such desperate uncertainty. Hope their jobs and #Belfast's iconic #HarlandandWolff yard can be saved, and the community enabled to thrive. pic.twitter.com/wGn9RU01sO

— Russell Fallis (@Tweet_Russ) August 5, 2019

Odbory chtějí, aby firma byla znárodněna. To podporuje také Labouristická strana. Vláda však uvedla, že krize je problémem komerčního sektoru.

Robinson a Harland and Wolff požádali vládu o 650.000 liber (18,2 milionu Kč) na pokrytí schodku, což by firmě umožnilo fungovat ještě v srpnu a mohla by zatím prozkoumat další možnosti svého působení. Nicméně úřady upozornily, že firma nemá žádné nevyřízené objednávky, takže peníze by nesloužily k výrobě nebo generování zisku, a bylo by to v rozporu s pravidly pro státní pomoc.

Loděnice byla založená v roce 1861 Edwardem Harlandem a Gustavem Wolffem. Na počátku 20. století byla největším stavitelem zámořských lodí. Za druhé světové války vyrobila 140 válečných lodí, 123 obchodních lodí a více než 500 tanků. Po válce počet jejích zaměstnanců stoupl až na téměř 35.000.

Od konce 50. let se však firma potýkala s rostoucí globální konkurencí a dopady růstu zájmu o leteckou přepravu. Poslední vyrobenou lodí pro námořní přepravu cestujících byla Canberra, která byla uvedena do provozu na počátku 60. let a mimo jiné se objevila v bondovce Diamanty jsou věčné. Od poloviny 60. let začal vážný pokles podnikání a vedení se obrátilo s žádostí o pomoc na vládu. Začalo tak více než 30 let trvající období státních dotací, kdy firma získala od daňových poplatníků zhruba jednu miliardu liber, aby se udržela nad vodou. V roce 1975 byla znárodněna.

V roce 1989 se vrátila do soukromých rukou, když ji koupil zaměstnanec-člen vedení za pomoci norského průmyslníka Freda Olsena. Společnost se více zaměřila na ropný a plynárenský sektor, nepodařilo se jí však konkurovat velkým stavitelům lodí z východní Asie. Poslední loď postavila v roce 2003 - trajekt Anvil Point pro ministerstvo obrany. Od té doby působí v jiných oblastech námořního inženýrství, jako renovace ropných plošin a větrné turbíny na moři.