Balíček na "záchranu" eurozóny je prvním hřebíkem do její rakve, tvrdí odborníci

Čtvrteční ráno se neslo v pozitivním duchu. „Evropa se z krize vzpamatuje. Máme plán,“ vzkázal francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Recept na spásu měnové unie zní jasně. Radikálně snížit zadlužení Řecka a postavit euro na vlastní nohy. Ačkoli se politici dohodli na odepsání poloviny jeho dluhů, není jasné, zdá-li na toto řešení kývne Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty. Její nesouhlas a případné vyhlášení úvěrové události by totiž vrátil Evropu do tragického pro ekonomiku roku 2008.

Z výsledku summitu také vyplynulo, že evropské země jsou pro posílení Evropského fondu finanční stability. Veřejnost se ale nedozvěděla, jakým způsobem má být tento krok učiněn. Pravděpodobně dojde k tzv. posílení palební síly fondu na víc než bilion eur. Takové úvěrové posílení však nepřináší prakticky žádné zlepšení.  

Jedno je jisté. Řekové potřebují pomoc a to zdaleka ne příliš zanedbatelnou. Úsporný program ho tlačí do stálé větší recese. Produkce má letos klesnout až o 5,5 %. Strukturální reformy sloužící k podpoře růstu nejsou prováděny s dostatečnou rychlostí, což potvrzuje i zpráva ECB, MMF a Evropské komise. Z ní vyplývá, že řecký dluh se v roce 2013 pravděpodobně vyšplhá na 186 procent HDP, místo očekávaných 160 procent.

Před začátkem summitu se evropští skeptici domnívali, že politici s žádnou koncepci nepřijdou. Opak byl ale pravdou. Sarkozy s Merkelovou přišli s konceptem, na kterém by se dalo i přes jeho nepropracovanou strukturu, stavět skutečnou záchranu eura. Pokus o reformu ovšem přichází pozdě. Dle listu The Economist jsou výsledkem tlaku evropských trhů, které doslova krvácejí a nevycházejí tak z iniciativy samotných politických představitelů.

Poslední evropský summit byl zkrátka symfonií povzbudivých proslovů s absolutně žádným výsledkem. Evropa v konečném důsledku pouze posunula skutečný ekonomický propad o několik měsíců až let. Svérázná válečná porada hlav států navíc ještě jednou potvrdila, že Evropskou unií, jejíž hlavním cílem byla mimo jiné rovnoprávnost členů, ovládá jen omezená skupina lidí, resp. dva ekonomičtí tahouni Evropy Francie a Německo.