V Německu platí nové nařízení. Na koleje nesmí hlučné nákladní vagony

Německé ministerstvo dopravy odklad sankcí zdůvodňuje pandemií nemoci covid-19, kvůli které je omezena kapacita železničních dílen.

Německá vláda přechod na modernější a tišší nákladní vagony podporuje už více let, nová pravidla pak vycházejí ze zákona z roku 2017. Ten limit hluku nedefinuje v decibelech, ale použitým brzdicím systémem. Za zapovězené se teď u nákladních vagonů považují litinové brzdové špalíky, které musejí být nahrazeny například kompozitními nekovovými. Díky tomu nákladní soupravy brzdí tišeji, ale také se tišeji po kolejích pohybují. Kola vagonů totiž zůstávají hladká, neboť je litina nezdrsňuje.

Sdružení Aliance pro koleje uvádí, že jízda nákladních vagonů s kompozitními brzdovými špalíky je tišší až o deset decibelů. "To se v lidském vnímání rovná snížení hluku o polovinu," říká sdružení.

Kvůli pandemii se tempo modernizace brzdových systémů postupně zpomalovalo, až se zastavilo úplně. Přijatelné úrovně hluku ale podle ministerstva dopravy už nyní splňuje 98,6 procenta ze 183.000 nákladních vagonů, které na německých tratích jezdí. Do tohoto údaje jsou započítány i mezinárodní nákladní soupravy, uvádí magazín Der Spiegel.

Vlaky pod vlajkou ČD Cargo s tichými špalíky už podle Gabriely Novotné jezdí do Švýcarska, jejich počet se zvyšuje. "Úpravy se provádí během běžných oprav a revizí. V rámci společenské odpovědnosti tak dále pokračujeme ve vybavování vozů těmito protihlukovými prvky," sdělila Novotná ČTK.

Dopravci ve výjimečných případech mohou i po dnešku hlučné nákladní vagony s litinovými špalíky používat. Jízda však musí být natolik pomalá, aby úroveň hluku nepřesáhla hodnoty dosahované modernějšími vagony. Tato výjimka je podmíněna technickým stavem trati a vagonů.

Dopravce v Německu k přechodu na tišší nákladní vagony od roku 2012 motivuje také systém poplatků za použití kolejí. Cena za použití hlučných vagonů je vyšší než za ty méně hlučné. Správa železnic se navíc snaží hluk snížit instalováním ochranných prvků, kterými jsou vedle protihlukových stěn i takzvané gumové bokovnice vkládané do stran kolejnice, antivibrační rohože v náspech či tlumicí podložky pod kolejnice.

Na hluk nákladních souprav si dlouhé roky stěžují především obyvatelé údolí, kde se pískání a hlomoz z brzdění rozléhá i do vzdálenosti několika kilometrů. Například v Porýní vznikla iniciativa, která se snaží nákladní vlaky jezdící ve dne v noci odklonit na jiné tratě.