Ruský prezident Vladimír Putin je často označován jako novodobý car. Míní se tím, že se jedná o autoritativního vládce, který si nárokuje absolutní moc. Podle převažujícího západního pojetí carství Putina odhaluje hlubokou zakořeněnost institutu silného vůdce v Rusku. Daniel Rolland, emeritní profesor ruské historie na univerzitě v Kentucky, však tvrdí, že takový-historicky politický výklad je mylný a zcela přehlíží skutečnou moc cara v ruských dějinách.
Jakýmsi vzorem autoritativního cara je dozajista Ivan IV., příhodně zvaný Hrozný. Vládnoucí v letech 1533-1584. Podle současných historiků však tento šílený krutovládce byl spíše výjimkou než nejkřiklavějším potvrzením dlouhé řady autoritářů. Ve skutečnosti Ivan IV. skoro zničil pečlivě utvořený vládní systém, který spravoval obrovské území v podmínkách ekonomického nedostatku.
Raně moderní ruský stát se vyznačoval z evropského pohledu slabým státním aparátem. Nicméně nedostatek moci byrokracie neznamenal, že car byl zcela nekontrolovatelným vládcem Ruska. O svou moc se musel dělit s velmi silnými aristokratickými klany. Ruský stát tak fungoval na principu vlivné oligarchie, vůči které někteří caři tahali za kratší konec provazu spíše než naopak.
Historici upozorňují na tři případy vypovídající o spíše neautoritativní struktuře ruského ranně moderního státu. Tím prvním jsou královské svatby. Po dlouho dobu se považovaly za příklad svévolné dominance panovníka, který si vybíral ze zástupů děvčat mladou nevěstu dle svého uvážení a chutí. Historik Russell Martin of Westminster College však je po pečlivém nastudování rozsáhlého rukopisu o královských svatbách došel k jinému závěru.
Kdo ve skutečnosti měl hlavní slovo?
Podle Martina platilo pravidlo, že si panovník vybírá ženu s rodin středního postavení. Cílem bylo zabránit narušení křehké rovnováhy moci mezi nejsilnějšími šlechtickými rodinami. Kdyby si panovník vybral ženu z těchto rodů, dostalo by se tomuto rodu velké výhody možnosti jeho přímého ovlivnění – samozřejmě ve prospěch daného rodu. Ačkoliv se tedy zdálo, že car je ve vedení, ve skutečnosti moc kontrovaly oligarchické klany, dbající na zachování svého vlivu a klientských sítí.
Ačkoliv v obecném mínění carský systém se vyznačuje kontrastem ponižovaného, slabého a nesvéprávného obyvatelstva a absolutně mocného cara, činícího si nárok na veškeré území svých podaných, podle historiků ve skutečnosti lokální obyvatelstvo mělo přístup k mechanismům kontroly, správy a rozdělování území. Valerie Kivelsonová z Michiganské univerzity ve svých studiích popisuje, jak soud a rozšiřující se centrální byrokracie intenzivně vyjednávaly s místním obyvatelstvem nejen o územních záležitostech.
Významnou roli v těchto žádostech a sporech hrála provinční šlechta, zprostředkovávající kontakt mezi lokálním obyvatelstvem a Moskvou. Centrální úřady země byly z jejich iniciativy zaplavovány peticemi o nápravě různých stížností. Místní spory o pozemky byly podrobně popsané v mapách majetku, které měly zajistit, že bude poskytnuta spravedlivá výměra všech účastnickým stranám. Měl tak být zachován systém vlastnictví pozemků, který byl zásadní pro všechny strany, včetně státu.
Posledním příkladem, který odhaluje omezenou moc cara, jsou ruské soudy. Nancy Shieldsová Kollmannová v z Stanfordovy univerzity prozkoumala genealogické knihy vedených každým velkým a významným klanem. Z jejího průzkumu vyplývá, že vyšší místo u soudu bylo především určováno postavením v rámci klanu než vůlí panovníka. Totéž platilo i pro vojenství a dokonce i pro nejvyšší vládní orgán ruského státu, Bojarský sněm (bojar byl příslušník nejvyšší feudální aristokracie ). Záznamy ze soudů též ukazují na významnou roli čestných sporů, které využívaly členové aristokracie k podrytí moci svých politických soupeří, čímž zároveň ale podrývali moc cara, kterému se tím snižovaly možnosti jmenovat toho, koho chtěl.
Rolland tvrdí, že z evropského pohledu chybějící institucionální limity moci panovníka nebyly v ruském prostředí potřeba nejenom z hlediska praktické distribuce moci, ale i z toho důvodu, že Rusové měli od panovníka silné morální požadavky. Car reprezentoval vůli Boží a nebylo proto jej třeba spoutávat různými limity, protože on sám měl vlastním svědomím a smyslem pro povinnost být omezen. Panovníkovi byla dána vleká moc a za to měl být spravedlivý a milosrdný. Podle Rollanda uvedené poznatky naznačují, že autoritářství není ruským nevyhnutelným osudem.
Související
Robert Fico je u Putina v Kremlu
Proč Kyjev zabil Kirillova? Používání chemických zbraní na Ukrajině není výjimkou
Aktuálně se děje
před 46 minutami
Z jádra EU do pozice vyvrhela. Orbán i Fico začali hledat nepřátele společně
před 1 hodinou
12 tisíc nestačí. Kim pošle Putinovi další vojáky
před 1 hodinou
Čelí zneužívání i týrání. Na školách v USA umírají tisíce dětí původních obyvatel Ameriky
před 3 hodinami
Ivanka Trumpová definitivně končí s politikou
před 3 hodinami
Asadova manželka odmítá žít v Rusku. Podala žádost o rozvod
před 4 hodinami
Ukrajina už vyřadila z boje 1100 severokorejských vojáků
před 6 hodinami
Počasí na Štědrý den: Bílé Vánoce budou jen někde, vyplývá z předpovědi
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
Tuto sobotu uplynul rok od jednoho z nejtemnějších dnů v historii České republiky. Připomněli jsme si smutné výročí tragické události, kdy na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vrah chladnokrevně připravil o život čtrnáct nevinných lidí, než sám ukončil svůj život.
Zdroj: Jakub Jurek