Co stahuje britskou ekonomiku? Nízká produktivita práce a málo kvalifikovaní mladí pracovníci

Zatímco během koloniálních dob a průmyslové revoluce byla britská ekonomika hospodářským tahounem celého světa, nyní v produktivitě zaostává za dalšími státy G7 (sedm hospodářsky  nejvyspělejších ekonomik světa – zahrnuje USA, Velkou Británii, Francii, Německo, Japonsko, Kanadu a Itálii). Průměrný britský pracovník v roce 2016 vyprodukoval v průměru o 16% méně než jeho protějškové z USA, Francie, Německa, podle dat Office for National Statistics. Britové jsou nicméně na tom lépe než Japonsko, Kanada a Itálie.

Dříve však byla Británie v mnohem lepší pozici. V roce 1960 měla nejvyšší míru produktivity v Evropě a byla před Západním Německem, Francií a Itálií. Ačkoliv míra produktivity konstantě rostla i v následujících padesáti letech, ve srovnání s dalšími zeměmi G7 to bylo pomalejším tempem a Británie začala za nimi zaostávat – dostalo jí dokonce hanlivého označení „nemocný muž Evropy.“ Nepříznivý vývoj částečně zarazila Margaret Thatcherová se svými ekonomickými reformami. Díky tomu se Británie v letech 1980 až 2008 opětovně stávala jedním z hospodářských motorů Evropy a světa.

Rok 2008 však přinesl stopku ekonomickému růstu. Ačkoliv všechny vyspělé ekonomiky byly poznamenány, britskou zasáhl pád americké banky Lehman Brothers obzvláště těžce. Roční růst produktivity klesl z průměrného roční tempa 2,3% na 0,4%. Podle think-tanku Resolution Foundation by dnes, pokud by předkrizový trend pokračoval, by byla britská produktivita vyšší o více než 25%.

Krize se velmi negativně podepsala na hlavních výkonnostních oblastech britské ekonomiky. Těmi byly před krizí počítačové, finanční a profesionální služby. Ačkoliv IT sektor, energetika, finance, těžební průmysl, léčiva a telekomunikace tvoří pouze jednu pětinu britské ekonomiky, vedly k poklesu růstu produktivity o tři pětiny.

Pokles produktivity se netýká pouze celých sektorů, ale postihl i nejproduktivnější britské společnosti. V osmdesátých letech to byly ropné společnosti, v devadesátých finanční. Ani jedny se ale po krizi nedokázaly dostat zpět na pozice, na kterých trůnily před krizí.

Britskou ekonomii svazuje poměrně značný počet podniků, které se vyznačují nízkou produktivitou práce. Británie přitom má ve srovnání s dalšími zeměmi G7, Francií a Německem, větší počet inovativních společností s nejvyšší produkční hodnotou. Ale na rozdíl od zmíněných zemí má menší počet společností, jejichž produktivita výrazně překračuje průměr a má větší počet těch, které jsou pod průměrem. Andy Haldane, hlavní ekonom Bank of England, to nazval problému „dlouhého ocasu“ – tedy že mnoho britských firem se nachází na chvostu, co se týče produktivity práce.

Pohled na volební mapu referenda o Brexitu dobře ilustruje jeden z nejpalčivějších problémů britské ekonomiky. Zastánci odchodu z EU se v mnohém rekrutovaly z severních, industriálních oblastí Británie, kde vládne vyšší nezaměstnanost a lidé se potýkají s nízkými platy. V Británii existuje mnoho regionů, které mají nízkou produktivitu práce. Podle zprávy  think-tanku Centre for Cities i exportní společnosti, které obecně vykazují nejvyšší produktivitu práce na britském trhu, měly často nízkou produktivitu práce, pokud byly z oblastí mimo jihovýchodní Anglii.

Nic nenasvědčuje, že by strukturální problémy britské ekonomiky se měly v dohledné době zlepšit. Naopak se mohou ještě zhoršit. Británii chybí mladá kvalifikovaná síla. Podle statistik OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) z roku 2016 má Británie největší poměr málo kvalifikovaných mladých pracovníků. Navíc mladí pracovníci se nevyznačují větší mírou kvalifikace než starší pracovníci. To naznačuje, že s největší pravděpodobností britská ekonomická mizérie bude v dalších letech pokračovat, varují Financial Times.