USA vs Čína: Kdo vyhraje novou obchodní válku?

Trumpova rétorika je známá svou nevyzpytatelností, což jeho výhružky činí efektivními. Během první obchodní války použil cla v nebývalém rozsahu, což zvedlo průměrná americká cla na čínské zboží na 19,3 %, zatímco Čína zvýšila svá cla na americké produkty na 21,1 %. Tento konflikt destabilizoval trhy, poškodil americké podniky a přispěl k růstu inflace. I přesto však skončil nejednoznačnou dohodou „Fáze jedna“, která sice zahrnovala některé čínské ústupky v oblasti regulace, ale nenaplnila očekávání ohledně obrovských nákupů amerického zboží.

Jaký bude průběh potenciální druhé obchodní války? A co můžeme očekávat od Trumpa a jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga? Na to odpověděl server Politico.

Donald Trump vnímá mezinárodní vztahy jako souboj mocných lídrů. Během první obchodní války využíval kombinaci lichotek a výhrůžek, aby si naklonil čínského prezidenta. Setkání obou státníků na Floridě v roce 2017 bylo příkladem Trumpovy strategie. U stolu s čokoládovým dortem zároveň demonstroval americkou sílu, když nařídil raketový útok na cíle v Sýrii.

Si Ťin-pching, který se vidí jako architekt „čínského snu“ o národní obnově, se rovněž vnímá jako hybatel dějin. Během posledních let upevnil svou moc, eliminoval politické rivaly a postavil se do čela Číny na třetí funkční období. Jeho nový slogan „Východ stoupá, Západ klesá“ naznačuje rostoucí sebevědomí vůči USA.

Oba lídři nyní vstupují do nového konfliktu s ještě větší politickou jistotou a vůlí neustoupit.

Zatímco během první obchodní války se Trump soustředil na redukci obchodního deficitu, jeho poradci se více zaměřovali na technologickou nadvládu. Spojené státy tehdy zablokovaly prodeje klíčových technologií čínským firmám, jako byla Huawei, a lobbovaly u spojenců, aby dělali totéž.

Pro Si Ťin-pchinga však technologie byla vždy hlavním cílem. Strategie „Made in China 2025“ zdůrazňuje snahu Číny stát se lídrem v klíčových technologických sektorech. Peking odmítal ustoupit tlaku USA a pokračoval v masivních investicích do výzkumu a vývoje, včetně subvencí ve výši dvanáctinásobku amerických výdajů (procentuálně vůči HDP).

Při dalším střetu lze očekávat, že Trump znovu použije cla jako hlavní zbraň, zatímco Čína se bude snažit uklidnit situaci nabídkami nákupu amerického zboží. Technologický závod však bude klíčovou arénou konfliktu.

Trump vidí obchodní deficity jako důkaz, že USA jsou vykořisťovány. Jeho nová cla – až 60 % na čínské zboží a 10–20 % na další obchodní partnery – mají sloužit jako „vstupní poplatek“ na americký trh.

Si Ťin-pching však zůstává neústupný v otázce základů čínského ekonomického systému, jako jsou státní subvence a dominance státních podniků. I přes dopad cel na čínskou ekonomiku odmítá reformy, které by mohly ohrozit jeho model rozvoje.

Během první obchodní války oba lídři čelili omezením. Pro Trumpa byl klíčovým ukazatelem úspěchu akciový trh. Jakýkoli propad trhů jej vedl k ústupkům, aby zklidnil investory.

Si naopak nemohl riskovat ztrátu zahraničních investic, které byly zásadní pro čínský růst. Přestože odpovídal na americká cla stejnou měrou, nechtěl vyvolat paniku mezi zahraničními firmami.

V roce 2025 však čínská ekonomika čelí větším problémům než dříve. S růstem pod 5 %, krizí v realitním sektoru a poklesem zahraničních investic je Si pod větším tlakem. Na druhé straně je americký akciový trh nyní zranitelnější kvůli větší závislosti některých firem na Číně, což může dát Pekingu nové páky.

Obchodní válka mezi USA a Čínou se zdá být nevyhnutelná. Trump a Si Ťin-pching mají odlišné cíle a strategie, ale oba jsou omezeni globálními ekonomickými pravidly, která nelze snadno změnit. Klíčovou otázkou zůstává, jaké škody tento konflikt napáchá na obou stranách a zda se podaří najít kompromis, nebo dojde k dalšímu prohloubení rozporů.