KOMENTÁŘ | Ukrajina připravila Rusku ponížení místo oslav. Před 81 lety skončila bitva v Kurském oblouku

Bitva v Kurském oblouku trvala od 5. července do 23. srpna 1943. Šlo o jedno z nejtěžších střetnutí druhé světové války a sovětské vítězství zajistilo Rudé armádě významnou strategickou výhodu při tažení na Berlín. 

Celou bitvu zahájili Němci prostřednictvím Operace Citadela – respektive ji měli zahájit. Sověti ale těsně před začátkem útoku zajali tým německých ženistů a ten německý plán pod nátlakem vyzradil. Tato „zrada“ měla velké dopady: Rusové začali ostřelovat nacistické jednotky hodinu před plánovaným začátkem operace. Její start se tak zpozdil zhruba o hodinu a Citadela už neměla absolutně žádný prvek překvapení. 

Prvotní obrněný útok byl ale tak masivní a brutální, že ho mnozí vojáci popisovali jako vyslovené peklo. S necelými 3000 tanky a bezmála 800 tisíci muži se Wehrmacht vrhnul proti Rudé armádě, která měla v oblasti k dispozici až 1,9 milionu mužů a přes 5000 tanků. Pokus o průlom se ale Němcům nepodařil, Sověti je zastavili za cenu masívních ztrát na obou stranách. Operace Citadela stála život až 54 tisíc Němců a 178 tisíc Sovětů. 

Po brutální bitvě přebrali iniciativu Sověti v rámci operace Polkovodets Rumyantsev, která byla ještě krvavější. Při obou operacích nakonec zahynulo až půl milionu vojáků. Celkový počet obětí je těžké určit, protože se liší záznamy Wehrmachtu a Rudé armády. Umírněnější odhady hovoří asi o 165 tisících německých a 257 tisících sovětských obětech.

Bitva v Kurském oblouku Sovětům zajistila strategickou výhodu, a nakonec se ukázalo, že i díky ní Sověti dobyli Berlín. V ruských dějinách se tak stala symbolem vzdoru a oběti Rudé armády. 

Od té doby se na ruské území nedostala žádná cizí armáda – až do předminulého týdne, kdy do Kurské oblasti vpadly ukrajinské síly a začaly zabírat obec za obcí. Podle některých analýz se Ukrajinci dostali několik desítek kilometrů od hlavního oblastního města – Kursku. Němci se v roce 1943 pokoušeli o průlom kromě jiného i u města Sudža, které Ukrajinci minulý týden dobyli. 

Takže místo oslav nyní Rusové čelí velkému ponížení. Zatímco si před více než osmdesáti lety dokázali poradit s daleko silnější a mohutnější německou armádou, Ukrajincům sotva kladou účinný odpor. A co je ještě větší paradox? V onom osudovém létě 1943 ruští i ukrajinští vojáci bojovali a umírali bok po boku – dnes jsou to nesmiřitelní rivalové. 

Ukrajinský vpád do Kurské oblasti ale rozhodně neskončí podobnou bitvou jako během druhé světové války. Ani jedna ze stran nemá tak obrovskou armádu. Sověti za druhé světové války produkovali tanky a jiné obrněnce v takovém množství, že to umožnilo nejednu velkou bitvu; ve 21. století to ale už neplatí. 

Pokud Ukrajinci dostatečně upevní a posílí své pozice, zakopou se a budou připraveni na ruskou odvetu, lze očekávat velký střet, rozhodně však ne tak „pamětihodný“. Ukrajinský vpád slouží spíše jako symbol odhodlaní než cokoli jiného. Nejde o pokus zlikvidovat Rusko, což si patrně moc dobře uvědomuje i samotný Kreml.