RECENZE: Světoznámý muzikál Mamma Mia! dorazil do Brna: Kdo umí, ten umí…

Abych si udělal obraz, jaké jsou podmínky majitele autorských práv k muzikálu, podíval jsem se přes YouTube na různá divadelní představení. Podle zhlédnutého jsou podmínky realizace relativně volné. Viděl jsem různé typy kulis, od plošně malovaného pozadí, po kulisy 3D. Orchestr byl většinou ukryt někde v pozadí, ale viděl jsem i orchestr „v jámě“. Vlevo byl často na proscéniu jakýsi můstek s lany u zábradlí – atmosféra přístavu. V Brně tam byl jakýsi plážový bufet, který jsem jinde neviděl. Kostýmy byly vesměs v různých inscenacích podobné, včetně extravagantních revuálních, v závěrečné show.

Konečně se podívejme na brněnskou inscenaci: Režisér Petr Gazdík čerpal z obyčejů tohoto muzikálu – vždyť byl a je uváděn ve velmi podobném aranžmá na stovkách scén na celém světě. Pokud začneme srovnávat pěvecké, herecké a taneční výkony, tak té Gazdíkově režii může konkurovat jedině verze filmová, kde se však nerealizují výkony „na první dobrou“, ale vybírá se a stříhá z desítek, někdy i dvacítek jednotlivých sekvencí. Takže to nelze srovnávat. A přece.

Třeba herecký i pěvecký výkon Sophie – Petry Šimberové (viděl jsem představení pár dní po premiéře, 21. října) bylo upřímnější i živelnější, než ve filmu, plném amerických hvězd a hvězdiček. Když už jsem u toho hereckého srovnávání, tak po zhlédnutí deseti divadelních produkcí, od studentských, po vysoce profesionální americké, britské i kanadské, přicházím k zřejmému názoru: herecké, vokální i pohybové výkony brněnských interpretů často svou kvalitou převyšují světovou produkcí. Možná to dělá i adresnost věku protagonistů.

Když vidíme v  amerických představeních potencionální tatínky, kteří jsou jenom o něco starší než dcera Sophie, tak je to někdy na pováženou. (Denver Center for the Performing Arts) Stejně rozpačitý dojem vyvolají bláznivá děvčátka, právě vcházející do dospělosti, ale dávno po třicítce. (Litler Radicals Theratries Inc.).

Nic naplat, Hudební scéna MDB se stále rozšiřuje o nové talentované tváře – vždyť zdroj mají doma. Je to DiFi JAMU, kde právě budoucí umělce vychovávají často přední interpreti a bardi Městského divadla v Brně. Proto si také může divadlo dovolit trojí obsazení (!) všech titulních rolí. Těch je v podstatě dvanáct. A na ty přední role divadlo disponuje třiceti šesti interprety. Není to úžasné..?

Na představení, které jsem viděl, hrála věrně a hluboce pravdivě matku Donu Ivana Vaňková. Výborně v inscenaci vyšla trojice potencionálních tatínků. Viděl jsem Sama – Martina Havelku, Billa – Oldřicha Smysla a Haryho – Martina Němce. Moc hezké individuální typy, krásné a ve své různosti vzájemně se doplňující. Ale tak bychom mohli jmenovat všechny interprety. Kamarádky Dony, kamarádky Sophie, celé Company. Díky režii Petra Gazdíka a choreografii Hany Kratochvilové rozhýbali jeviště nejenom „odkoukanými“ prvky z filmové a původní divadelní verze, ale mohli jsme vidět i hodně nových a originálních kreací – třeba při zdařilé závěrečné show. To rozdováděné jeviště bylo asi nejlepší ze všech verzí, které jsem díky internetu shlédl.

Jedinou menší „vadou krásy“ pro mne byla sóla nebo duety, zpívaná i se sborem, který ovšem nebyl vidět. Možná stačilo ukázat pár interpretů někde v oknech, jinak vysloveně zdařilé scény Emila Konečného. Takto měl člověk dojem, že je to zpívané z playbacku. Trochu to rušilo. Orchestr vedený Danielem Kyzlinkem (nebo Martinem Procházkou?) hrál příkladně. Protože jsme jej viděli až u děkovačky, mohl mít člověk dojem, že je to profesionální studiová nahrávka, ve které se hlídá každý tón a souzvuk a co není stoprocentní, to se stále opakuje, přehrává. Takže živý orchestr zněl skutečně jako ta příkladná studiová nahrávka. U závěrečné děkovačky jsem se nadšen celým představením nestihl lépe podívat, kdo byl dirigentem. Orchestr zněl opravdu čistě, s elánem i s hravostí, jakou poskytovali slavní muzikanti z ABBA.

MAMMA MIA v Brně, je muzikál na vysoké úrovni. Zkušený režisér Gazdík, nápaditá choreografie Kratochvilové, neuvěřitelné množství kvalitních interpretů. Jako vždy jsou výborní jak herecky a pěvecky, tak pohybově. Říká se tomu: Kdo umí, tak umí…