RECENZE Film Alice Nellis vám otevře oči. Andělé všechno napravit nedokáží

Jedno filmy režisérky Alice Nellis rozhodně spojuje – vždy se jedná o námět, který předává divákům nějaké poselství o životě. Nejinak tomu je i u jejího nového snímku natočeného podle stejnojmenné knihy Michala Viewegha Andělé všedního dne. K životu mnohdy přistupujeme tak, že zcela zapomínáme na to, co je skutečně důležité. Souhrou okolností se pak dostane do situace, které jsme se chtěli zuby nehty vyhnout. Nakonec nás může zachránit malá a dalo by se říct bezvýznamná náhoda.

Autorem takových náhod je v novém filmu čtveřice andělů (Marián Labuda, Vojtěch Dyk, Eliška Křenková, Vladimír Javorský), kteří se pokouší zachránit život řidiči autoškoly Karlovi (Bolek Polívka) a Zdeňkovi (Václav Neužil), jež se chystá spáchat sebevraždu kvůli tomu, že jej opustila manželka i s dětmi kvůli jinému. Tím jiným je syn Karla Filip (Ondřej Sokol), Zdeňkův kamarád z dětství, se kterým byl vždycky srovnáván svojí matkou (Zuzana Kronerová). Zdeňkova matka sleduje neštěstí svého syna a snaží se mu všelijak pomoci. Svou pozornost obrací k andělským kartám, ve kterých nachází naději.

Karel žije s Marií (Zuzana Bydžovská) v manželství, které je po třech desetiletích notně vyčpělé. Tématem k hovoru před usnutím a po probuzení jsou pro Marii rozjíždějící se parkety, což hezky symbolizuje vztah tohoto manželského páru. Na snahu něco doma změnit k lepšímu se Karel jen převalí, zamručí, čímž ukončí hovor s Marií, do které se kdysi zamiloval. Nyní však sní o své studentce v autoškole Ester (Klára Melíšková), která jej přitahuje a oddává se erotickým představám.

Aby nemuselo být vše zahráno, spoustu informací se dozvídáme z rozhovoru mezi jednotlivými anděly, z nichž každý je v „branži záchrany životů" jinak dlouho.

Všechny postavy jsou zaslepené svými problémy a andělé se je snaží malými zásahy vrátit na správnou kolej, což se daří méně či více. Někdy zvolí i způsob, který vám vykouzlí úsměv na tváří. Pokud se však rozhodnete na snímek Andělé všedního dne zajít do kina, nečekejte „řachandu". Sice jsou ve filmu úsměvné okamžiky, ale téměř vždy vyvolají zároveň i soucitný pohled.

Příběhy jednotlivých postav se vzájemně prolínají, až se nakonec setkají v okamžiku, kterým vše vyvrcholí. Scéna, která vše rozhodne, je bravurně natočená. Rozuzlení příběhu je sice očekávané, ale do poslední chvíle dává prostor pro naději, že vše dopadne jinak. Nečekaný čekaný konec dodává novému filmu Alice Nellis na zajímavosti i kvalitě.

Sice se u snímku Andělé všedního dne nebudete popadat za břicho, ale jedno je jisté – z kina budete odcházet s pozitivním pocitem, s rozhodnutím vzít život do vlastních rukou a něco na svém životě změnit.