RECENZE: Les sebevrahů by možná měli navštívit jeho tvůrci

Než se pustíme po stopách prvotiny amerického režiséra Jasona Zady, dovolte pár nezbytných informací. Les sebevrahů Aokigahara o rozloze 35 čtverečních kilometrů se nalézá v severozápadním podhůří posvátné hory Fuji a každoročně ho navštíví velké množství lidí. Kromě všudypřítomných turistů stále rostoucí počet jedinců tady dobrovolně ukončí svůj život. Japonská vláda už pět let nezveřejňuje statistiky doložených sebevražd, ale jejich počet se šplhá do výše minimálně stovky případů ročně. Jak praví další informační zdroje, lidé nosí do lesa nemálo předmětů, nejvíce sebevražd tu proběhne v březnu. To se v Japonsku (stejně jako u nás) odvádějí daně...

(zdroj: youtube.com)

Třicetiletá Sara Price se dozvídá, že její sestru, dvojče Jess vyučující v tokijské škole, postrádá její zaměstnavatel. Podle dostupných informací odešla do lesa Aokigahara, kde sešla z vyznačené cesty. Sara letí do Japonska, kde se pokouší zjistit, co vedlo Jess k takovému kroku. První podivné náznaky posléze narůstají, přímo v hotelu u lesa se žena seznamuje s Aidenem, jenž o sobě tvrdí, že je australský novinář. Zajistí dobrovolného hledače sebevrahů Mičiho a všichni se vydávají na prohlídku lesa, která je po několika hodinách korunována úspěchem – trojice nachází opuštěný Jessin stan. Protože se blíží noc, Miči žádá, aby se všichni vrátili a pokračovali v hledání druhý den. Sara odmítá a Aiden se rozhodne zůstat v lese s ní. Pokud Ničího radí „vše, co je nepřirozené, se odehrává jen ve vaší hlavě", s postupujícími hodinami je tomu stále těžší uvěřit. Počínaje náhlým objevem dívky Hošiko, která Saru varuje před Aidenem, až po další podivné zvuky a množící se divné postavy, které Japonci nazývají jurej (duchové).

Děj má zpočátku sympatickou kadenci a dává divákovi možnost vybrat si hned z několika cest, kterými se bude ubírat. Obě hlavní postavy, tedy Sara a Aiden, k sobě nejsou upřímné a toto zatajování může mít různé důvody. Hrůza je zpočátku jen tušená, řešená tajemnými zvuky, většina dramatických scén má vzápětí své logické vysvětlení. Posun příběhu poněkud komplikují retrospektivní záběry, některé se jeví jako nutné pro vysvětlení situace, ale spíš nemají tolik důležitý vliv. Od poslední třetiny začíná počet záhad houstnout, ovšem v tu chvíli nám musí připadat, že tvůrce postihla tradiční nemoc podobných filmů – jako by náhle nevěděli, jak rozplést stále složitější dějovou smyčku, proto se ji pokoušejí roztrhat rostoucím počtem klasických hororových scén. Ty nejsou ani po smysluplné (ano, i to dobrý horor potřebuje) ani po technické stránce nijak povedené. Chvílemi máme pocit, že se čas zastavil a my zíráme na staré dobré VHS se všemi těmi Chatami děsu a podobnými béčkovými zástupci žánru, protože provedení tomu de facto odpovídá. Množí se skoky v ději, návraty, přeběhy, mrtví nejsou mrtví a živí se mění v kreatury. Jednoduše řečeno: hororová rutina. Tím největším klišé je tradiční jednání ohrožených osob. Pokud vás něco opravdu děsí a z pohledu na temnou jeskyni vám odumírá každá buňka v těle, co uděláte? Správně, pokusíte se vlézt dovnitř a pak s řevem zděšeně konstatujete, že se vás něco snaží rozsápat/zakousnout/udělat z vás další zombie (nehodící se škrtne divák sám). Kvalita letí dolů stejně rychle jako Sara v jedné scéna do propasti a není živé, mrtvé ani mrtvoživé bytosti, která by ten pád dokázala zastavit.

Vše, co není přirozené, je jen ve vaší hlavě! (zdroj: Focus Features)

Film v podstatě stojí na postavách Sary a Aidena, pokud zpočátku ještě vnášejí herci do svých partů určité prvky možného vývoje, velice rychle přecházejí do toho správného „kabátku" a jednají přesně tak, jak by to normální člověk neudělal. Ale kdyby všichni z lesa utekli, o čem by se točilo, že? Bohužel právě tato stránka nadiktovala jak Natalii Dormer, tak Tayloru Kinneyovi přesně nalinkovanou stezku a z ní se nedalo ustoupit. Což je obrovská škoda a nic na tom nemění ani dramatické výpovědi samotné Natalie z natáčení přímo na místě činu, tedy v lese pod horou Fuji.

Pokud pomineme dva roky starý televizní film Grave Halloween, který je u nás uváděn rovněž pod názvem Les sebevrahů, připomíná Zadova novinka nejvíc asi Harlinův snímek Záhada Hory mrtvých (Djatlov Pass Incident, 2013), které by současný snímek jako z oka vypadl, myšleno strukturou děje. Je to bohužel hodně promarněná příležitost, jak u lákavého tématu ve velice zajímavém prostředí vybudovat široce rozvrstvenou podívanou, v níž by se dalo bez velkých nezbytně nutných „bafnutí" naplnit obsah žánru. Takhle z celého filmu vyčnívají dráty konstrukce a rozpačitost, kterou nemohou zakrýt ani rádoby efektní pokusy rozvrátit vše předem vybudované.

Celkové hodnocení: 40 %

THE FORRESTHrají: Natalie Dormer (Sara/Jess Price), Taylor Kinney (Aiden), Yukiyoshi Ozawa (Miči), Eion Macken (Rob), Akiko Iwase (ředitelka školy), Rina Takasaki (Hošiko), Nadja Mazalica (šestiletá Sara/Jess), Terry Diab (babička Sary/Jess), Noriko Sakura (Makuji).

Scénář: Ben Ketai, Sarah Cornwell, Nick AntoscaKamera: Mattias ToelstrupHudba: Bear McCrearyRežie: Jason Zada

USA, horor, 92 min., do 15 let nevhodnýPremiéra: 7. ledna 2016 (ČR)