RECENZE: Ledová sezóna ukazuje, jak se (ne)má podnikat

Tyhle bílé šelmy není radno potkat stylem z očí do očí. Monstrum vážící přes půl tuny, které na vás může shlížet z výšky až dvou a půl metrů a pokud byste mu chtěli utéci, bylo by nutno vyvinout rychlost hodnou olympijských sprinterů. A nezkoušejte s ním měřit síly ve vodě - jeho výdrž by mu s přehledem dovolila v nejužším místě třikrát bez přestávky zdolat kanál La Manche.

Všechny tyhle vlastnosti má i Norm, jehož další přístup k životu je však odlišný. Vůbec neloví tuleně, ač by měl, dovádí s lumíky, nejraději se baví a tancuje, především má ale stejný dar jako jeho dědeček - rozumí lidské řeči. Takže když se na pobřeží věčného sněhu a ledu jednou objeví podivný dům a kolem něj poskakuje skupinka lidí v čele s hysterickým režisérem a PR pracovnicí Věrou, přijde mu to spíš zábavné. Záhy ale díky své vlastnosti vyposlechne, že podobných domů se má v jeho místě bydliště objevit daleko víc a to by znamenalo i příliv všetečných turistů, kteří ho blesky svých fotoaparátů už poněkud otravují, ale také likvidaci jeho domova v původní podobě. Moudrý dědeček už mu radu neposkytne, a tak po krátké konverzaci s pelikánem Socratem vyráží prověřit situaci přímo na místě. 

Lední medvěd v New Yorku? Proč ne? (zdroj: Bontonfilm)

V New Yorku opět nachází Věru, ale také protřelého a všho schopného podnikatele Greena. S trojicí věrných lumíků sice občas způsobí poprask, ale protože dokáže lidi přesvědčit, že je naprosto přirozeně působící herec, získává spíš jejich podporu. Což je ale právě to, co Norm nepotřebuje a Greenovi naprosto vyhovuje. Blíží se okamžik, o němž se říká buď a nebo. Zaplaví nakonec Arktidu hromada domů pro zbohatlíky korunovaná supermoderním obchodním komplexem? Nebo se i díky Věřině malé dceři Olympii podaří Normovy rejdy zastavit.

Animované filmy mají svou hravostí, náladou a provedením obrovskou výhodu, když už nic jiného, dokáží zaujmout roztomilostí a většinou stále zběsilejší akcí. Což není od dob klasiků a la Mickey Mouse, Goofyho, psa Pluta, kačera Donalda, všech z Kačerova či Toma a Jerryho nic nového. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se na tyto základy má naroubovat solidní příběh. Pokud nejsou ve hře okatá lidská stvoření, jak vystřižená z jedné šablony, sahá se po dalším osvědčením formátu, kombinace zvířecí a lidské společnosti. V mnoha případech to může fungovat, ale někdy se kráčí na samotné linii snesitelnosti. Ne, že by děti nestrávily všechno, dokonce padají názory, že dnes jsou díky stále častěji podsouvaným technologiím ještě více apatické a přijmou prakticky cokoli, je jen třeba si dávat pozor na to, co se jim předkládá, ačkoliv si mnohý rodič řekne, že jde jen o zábavu nehodlá o tom dále mudrovat. 

A tak v Ledové sezóně nacházíme tradiční atributy. Rozverný méďa, trochu nešika, ale hoch na správném místě, který málem přivede rodné místo do záhuby, aby pak s pomocí své síly a překvapivě objeveného předka na poslední chvíli zabránil katastrofě, Věra, zpočátku omlouvající svou snahu poplenit bělostné pláně Arktidy svou snahou dát to nejlepší milované dceři, pro níž je snem přítomnost na prestižní škole Alma mater, nebezpečně přemoudřelé dítě, kterému nechybí sebevědomí celého parlamentu lhostejno které země, perfektně splňující prototyp úspěšné naděje lidstva, jehož největší schopnost spočívá v tom vše úspěšně nalézt na internetu. Proto asi nejlépe vyznívá záludný Green, vlastně typický prototyp amerického (nejen) podnikatele, jen na rozdíl od filmu ve skutečnosti většinou uspěje. Bohužel tohle všechno v různých obdobách už tu bylo, takže zůstává opravdu jen slušný švih, akce bohužel předvídatelné, byť zábavné a konec hodně očekávaný, v němž nevyjdou ani rádoby velká překvapení. 

(zdroj: Bontonfilm)

Není pochyb, že si dítka Norma zamilují, ostatně ten obří nešika podporovaný lumíky má smysl pro humor, rovněž umí načasovat i to nejméně vhodné řešení situace, ale po vzoru Mr. Beana, zachraňujícího obraz Whistlerovy Matky dokáže ze všecho úspěšně vybřednout, třebaže někdy s odřenými chlupy. I on ale musí být reprezentant hrdého národa pruhů a hvězd, což se náležitě a patřičně skrytě naznačuje. Zda jsou scénáristé už tak vyčerpaní, že musí i v dětském filmu volit politicko-obchodní agitku, toť otázka. Nebo je to přesně cílená kampaň? Můžeme se jen dohadovat.

S ohledem na cílovou skupinu přijdeme o několik zajímavých hlasů, které jejich nositelé poskytli zvířecím, ale i lidským postavám. Aspoň tedy tímto způsobem - Norma v originále namluvil Rob Schneider, Věru Heather Graham, odporného Greena Ken Jeong, malou Olympii Maya Kay, své si odmluvila i Loretta Devine v roli mediální hvězdy Tamecie, nakonec jsme si nechali dvě moudré hlavy. Socrata vytvořil Bill Nighy a medvědího dědečka Colm Meaney.

Shrnuto, příhody Norma určitě neurazí, ale nějak se z nich vytrácí ona skutečná rozvernost, nekomplikovaný příběh a radost z hraní. Místo toho se noří dětský divák (pořád předpokládám, že film je určen předevíšm jim) do spletitých zákulisních machinací. Pak se můžeme drbat na hlavě, že nám naše ratolesti předčasně dospívají. Ostatně ona ani filmová Olympie, stále zavřená sama v místnosti s počítačem, moc dětsky nepůsobí. Navíc svým působením rozmetá i představu, že by děti mohly uvěřit tomu, že potkají mluvícího medvěda, když si bleskově vyhledá patřičné informace. Ale třeba je to jen panika a ve skutečnosti jde o zářivou ukázku medvědí hravosti.

Celkové hodnocení: 45 %

NORM OF THE NORTH

V českém znění: Jan Šťastný, Miroslav Táborský, Sabina Laurinová, Klára Nováková, Zdeněk Maryška, Pavel Rímský, Zdeněk Mahdal.

Autoři: Daniel Altiere, Steven Altiere, Malcolm T. GoldmanHudba: Stephen McKeonRežie: Trevor Wall

USA, 86 min., rodinný/animovanýPremiéra: 14. ledna 2016 (ČR)