RECENZE: Decibely lásky hodně připomínají Císařovy nové šaty

Přesně tohle bude létat kolem Decibelů lásky, rádoby rozjásaného retromuzikálů, který vlastně nepatří nikam a všude. Nezatěžuje se příběhem, volí klipovou náladu, sází na jména, nad nimiž lze žasnout a tváří se jako bezstarostně radostné dílo, které má přinášet zábavu a lehko na duši. Na svou obranu většinou vytáhne omluvu v duchu "Nebijte mě, jsem scénárista a režisér, který právě začal." Na to se dá odpovědět v podobném duchu, existuje film Domácí péče, kde téměř ve stejné pozici jako tvůrce Decibelů Miloslav Halík stál Slávek Horák. A podívejme se na nominace Českého lva, jak to dopadlo v jeho případě.

Co se vám vybavuje? Dirty Dancing? Saturday Night Fever? Všechno špatně, vždyť máme před sebou ryzí originál... (zdroj: DM Production)

Pokud tedy půjdeme hodnotit opus, který je nepokrytou oslavou tvorby Vladimíra Štancla, známějšího jako Michal David, budeme mít značné problémy. Začínají už samotným přístupem: bylo by přirozenější, pokud někdo chce "Krále Céček" poslouchat, pustí si ho z adekvátního nosiče doma. Kdo má zájem si při jeho hitech "trsnout", raději vyrazí na diskotéku. Milovníci retrovzpomínek si mohou zamáčknout nostalgickou slzu při záběrech na dorostenky křepčící na spartakiádě na jeho Poupata. Ale nasázet jeho melodie do filmu, který nese jméno podle té, která v něm ani nezazní? To je sousto takového kalibru, že by se jím udusil i notoricky známý obr Koloděj. Mluvit o kvalitě hudby je asi totéž, jako když bude začínající kytarista poučovat skladatele vážné hudby, jak umisťovat noty do linek. Což není nic převratného, osobně znám plno jedinců, kteří po zvládnutí základní akordové sestavy Cdur, Amol, Fdur, Gdur mají pocit, že dobyli svět. Navíc si rozhodně nemyslím, že by pan David tak nutně toužil po dalším zviditelnění nebo financích, ostatně těch má s ohledem na často šestimístné částky inkasující za firemní party, určitě dostatek. A neváhá to náležitě dát najevo.

(zdroj: youtube.com)

Obhájci Decibelů budou argumentovat nakažlivou hravostí a bezprostředností Davidových hitů a texty, které s přehledem může sesmolit pubertální školák, začínající chápat význam svátku sv. Valentýna (tedy doufám, že se neinspiruje jeho odlišnou formou, o níž hovoří snímek St. Valentine's Massacre Day). Spíš je tu zřejmá inspirace mnoha jinými snímky, od nichž autor opisoval a příliš mu to nešlo. Ostatně ani Davidovy skladby ve filmu nejsou žádným zjevením, stačí vzpomenout na Soukupův Vítr v kapse (1986). Zda si Halík důkladně prohlédl muzikály Mamma Mia, případně Šakalí léta a rozhodl se pro jeho adaptaci v nejnovějších podmínkách, nechal se inspirovat rádoby vděčnými sekvencemi davů hopsajících na ulicích (což už jsme viděli i v seriálu 30 případů majora Zemana, konkrétně v dílu Třetí housle). Naopak lze nasměrovat prst na legendární Kdyby tisíc klarinetů (1964) a díky nim dokázat, že film plný písniček může mít s málem děje fantastickou atmosféru a myšlenku. A to Decibely, ruku na srdce, prostě nemají. Vše to působí jako sběrné suroviny dřívějších nápadů, ostatně i popeláře jsme viděli v daleko nápaditější scéně v My Fair Lady, proto se nelze divit názorovému proudu, který Decibely lásky neváhá nazývat Diskopříběhem s pořadovým číslem 3.

Pl-zeň, do-to-ho! Pl-zeň, do-to-ho!!! (zdroj: DM Production)

Nakolik dobré, průměrné či špatné je herecké obsazení a výkony se nedá až tak dobře postihnout. Vzpomeňme výroku Gene Simmonse, baskytaristy skupiny Kiss, o níž se dlouho tvrdilo, že svou slávu dobývá víc skrze pomalované obličeje než hudbou: "Naše image je jako poleva na koláči. Pokud uděláte špatný základ, můžete jí přidávat kolik chcete, ale nebude to k jídlu." Má-li být film oslavou lásky (kterou musíme zoufale z příběhu dolovat), pak mi daleko smysluplnější přijde si pustit píseň All You Need Is Love od slavných Beatles, kterou v roce 1967 zahráli v úžasném pořadu Our Wolrd International a postačí mi na to deset minut, nikoli hodina a půl, kterou mě hodlají držet v sedadle Decibely lásky. Nikdo nebude úporně přehrávat rozvernou náladu a snahu přesvědčit lidi, že takhle je to v pořádku. Pokud z hereckého ansámblu vystupuje do popředí Pavel Horváth, pak to něco signalizuje. Zůstává otázkou, nakolik je jeho přítomnost pojistkou aspoň minimální odezvy, protože co naplat, fotbal pořád táhne. A je-li v celých Decibelech jeden z nejlepších, je to už přímo alarmující. Už vůbec se nebavme o humoru, protože ten, který je nám předkládán, by nutně potřeboval umělou podporu známou z nejednoho televizního seriálu, abychom věděli, kdy se máme srdečně zasmát.

Zastánci filmu budou bránit jeho bašty tím, že jde o zábavu a kdo se bavit nechce, tak do kina chodit nemusí. Není pochyb, že si Halíkův debut své diváky najde, ostatně hudební styl nazývaný normalizační pop má pořád dostatek příznivců, ať to je myšleno vážně nebo jde o recesi. Žijeme v demokratickém světě, kde každý může přijít se svou kůži na trh a potom záleží na tom, jak kvalitní výrobek předkládá. Kopnout do Decibelů je prý vražedně jednoduché, ale není daleko větší úder dolní končetinou za každou cenu pro něj hledat polehčující okolnosti? Jak pravil pan Menšík, někdy facka volená ve vhodnou chvíli dokáže daleko více než jak o tom ža čtvrt roku planě plkat na schůzi rodičovského sdružení. Pokud se ozývají názory, že ohodnotit takový film nulou v procenutální kolonce by byl nesmysl, možná by mohl zaznít protiargument, že konečně by se mohlo najít čisté, upřímné a bezstarostné dítě a s odvahou sobě vlastní říci - ale vždyť já žádné šaty nevidím. Padly by zábrany a obavy, že se budeme blamovat a po vzoru Hanse Christiana Andersena a Císařových nových šatů najdeme odvahu nehledat polehčující okolnosti. Někdy je to větší odvaha, než pátrat u hodnotného díla za každou cenu po něčem špatném.

A docela na závěr - pokud autor hudby prohlásil, že něco jako Decibely lásky na našem trhu chybělo, nekamenujte ho, protože on s tímhle filmem vůbec nic společného nemá, jak byli diváci upozorněni. Jenom hudbu a fakt, že si ho z větší části zaplatil.

Celkové hodnocení: 10 %

DECIBELY LÁSKY

Hrají: Filip Cíl, Aneta Vrzalová, Alžběta Bartošová, Iva Janžurová, Rudolf Hrušínský nejml., Rudolf Hrušínský ml., Lucie Vondráčková, Petra Svoboda, Pavel Horváth, Roman Vojtek, Václav Kopta, Marika Šoposká.

Scénář a režie: Miloslav HalíkKamera: Vladimír SmutnýHudba: Michal David

ČR, 2016, 91 min., hudební, přístupnýPremiéra: 11. února 2016