Film Dvojníci má pozítří premiéru. Přečtěte si, co říká hlavní představitel

Ondřej Sokol - zloděj Jan Rambousek/učitel Richard Prospal

Ve filmu Dvojníci hrajete Honzu Rambouska a Richarda Prospala, mohl byste nám tuto dvojici přiblížit?Ondřej Sokol: Richard Prospal je středoškolský učitel na gymnáziu, učí češtinu a dějepis. Je to trochu člověk z minulého století, zajímá se o humanitní vědy a není úplně od rány. Zato Honza Rambousek je prostě zloděj. Zloděj, který momentálně dluží peníze šéfovi mafie, a tak se musí ohánět, aby mu je vrátil. Bohužel má za kamaráda Melichara – Jakuba Koháka, který mu to ještě ztěžuje, a tak dluh roste a roste.

Čím vás zaujal scénář?OS: Jde o výzvu - hrát dva lidi naráz. Navíc mě docela bavilo, že scénář nebyl cíleně nacpaný slovními vtipy a humor vycházel hlavně ze záměn těch dvou.Jak dlouho trvalo, než jste se proměnil v Honzu nebo Richarda?OS: Vzhledem k tomu, že první natáčecí den jsme točili téměř nejtěžší scény, a hlavně trikové, kde jsem sám sebe naháněl s mečem po divadelní šatně a hrál jsem obě postavy, byl to takový křest ohněm, že pak už mi to dlouho netrvalo. Vizuálně je rozdíl jen na začátku ve vousech, účesu a oblečení, ale pak už jsou skoro stejní.

Aktéři nepovedené loupeže a následných zmatků (zdroj: Bioscop)

Hrál se vám lépe zloděj nebo slušňák?OS: V každé scéně je to jiné, takže se to takhle nedá říct. Dobře se mi hrálo, když to bylo vtipné. Bavilo mě to střídat. Například když lump na chvíli nahradí učitele a učí na gymplu, bavilo mě nejdřív natočit pravého učitele a až pak to vystřídat. Právě ten rozdíl byl na tom nejzábavnější.

Sám jste i režisér, jaké to bylo poslouchat režiséra Jirku Chlumského?OS: Myslím si, že tím, že to sám znám, poslouchám víc než ostatní herci, protože vím, jak moc těžké je dát to celé dohromady. Režiséři, kteří se mnou ještě nepracovali, se ze začátku bojí, že jim do toho budu mluvit, ale to opravdu nedělám.

Která scéna z Dvojníků pro vás byla nejnáročnější?OS: Nejnáročnější byly trikové záběry, ve kterých si povídám sám se sebou. Měli jsme ambici, aby to byly dlouhé, celkové záběry, které se potom budou na počítači dodělávat. Všechny odpovědi musely sedět a být ve správný čas, takže jsem si na to našel systém; v duchu jsem si počítal mezery nebo jsem si říkal repliky. Předával jsem si ale i věci z ruky do ruky, to bylo asi nejtěžší. Ale jelikož je Jirka Chlumský výtečný režisér, zvládli jsme to dobře.Když si vzpomenete na natáčení Dvojníků, co se vám vybaví jako první?OS: Vybaví se mi právě to počítání při trikových scénách. Jednou jsem nemohl až do rána přestat počítat. Měl jsem z natáčení tak zavařenou hlavu, že jsem točil ještě celou noc po něm. Ležel jsem v posteli, díval se na peřinu a ve spaní si říkal‚ že tou peřinou nesmím hnout, protože tady za chvíli budu ležet jako ten druhý, že musím být na druhé straně a bavit se sám se sebou. To byl asi nejhorší natáčecí den, který jsem zažil.

A nejlepší natáčecí den?OS: To byl ten samý. Musím říct, že mě tohle natáčení hrozně bavilo. Ten film si na nic nehraje, a tak by mohl být zábavný.A jak jste si rozuměl se svým dvojníkem, Michaelem Hýžou?OS: Měl jsem k němu ten nejvřelejší vztah, protože chudák prostál tolik dní připravený vedle kamery s tím, že nakonec nebyl potřeba... Jirka Chlumský totiž hodně záběrů předělal tak, že si reálně povídám sám se sebou. Ty záběry přes rameno a podobně, jak se to dělalo kdysi, jsou tam vlastně minimálně. Mám k Michaelovi obdiv, že to všechno vydržel.Když se na Michaela podíváte, vidíte tam podobu? Vidíte se v něm?OS: Docela ano. Z těch dvojníků, kteří byli k dispozici, a které jsme zkoušeli, určitě. Jde hlavně o to, že se jedná o dvojníka, který se využívá při záběrech z boku, zezadu, a mám pocit, že tam to sedělo velmi. Kolikrát když jsme měli stejné oblečení a viděli nás lidi na place periferně, tak měli pocit, že jdu já, nebo naopak.

Který je který? Tentokrát ne v roli! (zdroj: Bioscop)

Michael Hýža – dubl Ondřeje Sokola

Ve filmu Dvojníci hrajete dubléra Ondřeje Sokola, jak jste se k této roli dostal?Michael Hýža: Víceméně přes svoji sestru, která tvrdí, že jsem Ondrovi podobný. Byl vyhlášený konkurz na jeho dvojníka, tak jsem si říkal, že pošlu fotky a tím ji uklidním, protože to stejně nedopadne. Přišel mi e-mail, kde po mně chtěli míry, a následně mě pozvali s dalšími třemi lidmi na casting. Bral jsem to jako zajímavou zkušenost, dovezu si fotky s Ondrou, pobavím děti... Doma jsem řekl, že jedu do Prahy na služební cestu něco domluvit. Když jsem tam přijel, režisér a zbytek lidí se na mě dívali, zepředu, z boku, zezadu... Pak jsem jenom slyšel: výborné, má stejný tvar lebky, bereme!

Jaké bylo první setkání s Ondrou?MH: Ondra byl výborný. Byla s ním legrace. Když mě viděl ještě s jedním dublem na castingu, tak řekl, že jde domů, že kluci to natočí sami (smích).Jak vlastně probíhalo natáčení scén, kde vystupujete jako dublér?MH: V podstatě mě bude ve filmu vidět někde z boku, shora, zezadu, ale do obličeje mi nikde vidět nebude. Holky z maskérny si dělaly legraci, že budu moct v kině vykřikovat: Hele, támhleto ucho je moje!

Samolibý úsměv mafiána Vytloukala se brzy změní (zdroj: Bioscop)

Petr Nárožný – mafián Vytloukal

Ve filmu Dvojníci hrajete mafiána, mohl byste nám ho trochu přiblížit?Petr Nárožný: Řekl bych, že je to takový český mafiánský boss. On by sice byl rád tím Krejčířem, ale obávám se, že by neovládl ani farmářský trh ve Strašnicích. Spíš si na něj jen tak hraje.

Proměna v bosse pro vás byla docela zásadní, co se týče vizáže. Jak jste se cítil, když jste se poprvé podíval do zrcadla?PN: S maskérkou Evičkou, se kterou se znám dlouho, jsme vybírali paruku. A vznikl z toho takový zvláštní divný cizí člověk. Už jsem odvykl vnímat sám sebe s vlasy, takže jsem radši, když jsem takový, jaký jsem.

Baví vás hrát záporné postavy?PN: Baví mě hrát postavy, když je co hrát. A myslím si, že ve Dvojnících jsem si to docela užil.

Co se vám honilo hlavou, když jste poprvé četl scénář?PN: Měl jsem obavu, jestli je to takto možné natočit. Jestli je možné, že se Ondra Sokol může vrátit domů jako úplně jiný, cizí člověk. Představoval jsem si, jak by to dělali Američani. Jak by studoval hlas toho druhého, protože dva hlasy stejné nejsou. Jestli by si sehnal jeho šaty, a tak dále. Ono to vlastně nejde. Naštěstí mě z toho vyvedl pan režisér Chlumský, který mi na první schůzce řekl, že to budeme hrát s jistou komediální nadsázkou – jako třeba ve filmu Kdo chce zabít Jessii? Prostě „o cihlu vejš", jak se mezi herci říká. Pak na to divák přistoupí.

Když si vzpomenete na natáčení, co se vám vybaví jako první?PN: Víte, já netočím moc rád. Toho času, kdy člověk jen sedí a čeká na záběr... Mám raději, když to jde rychle za sebou. Což u filmu prostě nejde. Takže se mi jako první vybaví čekání.

Jak se vám spolupracovalo s Ondrou Sokolem? Jaké bylo pozorovat jeho proměny?PN: Myslím, že tohle není lehký úkol, ale protože vím, že Ondra je dobrý herec a vynikající režisér, tak si myslím, že byl sám na sebe velice přísný a že to dělal, jak nejlépe mohl. Myslím si, že hrát dvojroli není vůbec lehké, ale on to zvládl.

Ten, který to měl vše na povel - pan režisér (zdroj: Robert Pavelka)

Jiří Chlumský – režisér

Jak vznikli Dvojníci? Jak jste se k tomuto projektu dostal?Jiří Chlumský: Dostal jsem se k němu asi před pěti lety, kdy mi ho nabídl scenárista. Přečetl jsem si scénář, zdálo se mi to dost dobré, takže jsem souhlasil. Od té doby uplynulo hodně vody a dnes, po pěti letech, máme dotočeno.Podle jakého klíče jste obsazoval herce?JCh: Výběr hlavního hrdiny, který hraje dvojroli, byl velmi složitý. Po několika peripetiích to skončilo na Ondrovi Sokolovi, a jsem strašně šťastný, že to tak dopadlo. Ty ostatní jsem vybíral jednak podle toho, že vím, jak hrají, že mají dar komiky, umí se smát sami sobě a pak taky že mají výrazné obličeje, aby si je lidé snadno a hned zapamatovali.Byl problém s obsazením ještě nějaké postavy?JCh: Největší problém byl u gangstera Vytloukala. Tam se naskýtala velká škála možností od v podstatě mladých lidí až po starce. Nakonec jsme oslovili pana Nárožného, že by to bylo fajn, kdyby tento skvělý komik a herec hrál v našem filmu, a on byl tak laskav a přijal.Jak se takový film s hlavní dvojrolí točí? Bylo to náročné?JCh: Bylo to náročné především pro Ondru, protože šlo hodně o trikové natáčení. Určité scény musel hrát dvakrát, proti sobě nebo sám se sebou. Byla to spousta drobných akciček kolem, na které ten druhý reaguje. Bylo to o tom, že co si Ondra vymyslí pro jednoho, musí pro druhého uzpůsobit. Ale protože je Ondra inteligentní člověk a má pamatováka, snažili jsme se tam nějak rozehrát i drobné nuance. Náročné to bylo i pro štáb, protože to chtělo čas. On musí mít klid, aby to dokázal, a my musíme mít klid, abychom každý záběr natočili dvakrát, třikrát a v lepším případě i víckrát, aby se nám to sešlo. Díky takovému zařízení, které jsem měl na natáčení, jsme to mohli kontrolovat a myslím si, že to vycházelo báječně.

Jak se vám režíroval režisér?JCh: Režírovat režiséra je výborné. Dokonce se nám podařilo natočit jeden záběr, kde byli čtyři herci, z toho tři režiséři a jedna modelka. Takže to bylo úplně skvělé. Režisérům nemusíte spoustu věcí vysvětlovat, takže to je fakt výhoda. Spolupráce s Ondrou byla výborná.