RECENZE: Teorie tygra řeší mnohokrát řešené a stále nevyřešené

Výše uvedený citát by se mohl směle označit za motto filmu. Scénárista a režisér Radek Bajgar se pokusil opět vyřešit odvěký problém optimálního vztahu mezi mužem a ženou a rozprostírá své vize hned na tři manželské páry. Tedy pardon, vlastně čtyři, protože ten první, do něhož zasáhla kmotřička smrt, má na další příhody zásadní vliv.

Jan Berger je veteřinář, jemuž prakticky celý život organizuje manželka Olga. Do jaké míry z něj udělala onoho králíka se můžeme jen domnívat, i když Olga coby profesorka na vysoké škole umí své přesvědčení o správnosti jednání podložit čísly. Do toho vstoupí úmrtí jejího otce; při návštěvě tchýně se Jan dozví, že jeho žena se svou matkou navzdory přání zemřelého jej hodlají pohřbít na místním hřbitově, ačkoliv on si jasné přál kremaci a vysypat popel do řeky Vltavy. V tu chvíli Janovi naplno dochází, že i on je předmětem manipulace, protože se nedokáže vzepřít. Pochopí to hned při následném pokusu se vyprostit z obvyklého klišé. Když pak při návštěvě jeden z klientů přinese do jeho ordinace papouška Žako, u nehož se jeho majitelka obává příznaků Alzheimerovy choroby, Jan se rozhodne uplatnit stejnou "fintu" na svou ženu. Sleduje tím jediný cíl, vymanit se z jejího vlivu a na klinice, kde je primářem jeho známý, mít neomezenou možnost kdykoli žít po svém. 

(zdroj: CinemArt)

Jenže jeho žena má mocnou spojenkyni v dceři Olze Hájkové, která podobným způsobem jako Olga ovládá manžela Erika. To syn Josef s chotí Alenou jsou zcela odlišným případem, což vyvolává značné kontroverze. Spojení Jan-Josef posléze přinutí Erika jít cestou revolty, která však může mít pro jeho vztah tragické následky. Ale na to už Tygři příliš nehledí, vylezli z králíkárny a stále intenzivněji cítí, že se jim nechce zpátky. Rozběhnuté stádo (protože i na to dojde) prostě nejde na povel zastavit.

Teorie tygra se rozjíždí vcelku nenápadně, tušíme rozložení sil a zdánlivě neměnnou strukturu jednotlivých vztahů. Tvůrci se však rozhodli vetknout korouhev silnějších argumentů do rukou mužů, kterým jde o to přimět Erika ke vzpouře a pokoušejí se ho vymanit ze stojatých vod organizovaného manželství. Na ženské straně podobnou proměnou projde dcera Olga, která dlouho není přesvědčena o žádné chybě, které by se mohla dopustit. V tom je navíc podporována matkou, jejíž snaha po setrvalých hodnotách a klidném životě je zcela zřejmá. Je jen na divákovi, aby si z těchto dvou rovin vybral, protože ono to na první pohled není až tak jednoduché a jednoznačné.

Každá vzpoura má svůj začátek... (zdroj: CinemArt)

Po herecké stránce je velmi obtížné označit někoho za hlavní roli. Nesmíme se v tomto směru nechat svést jednoduchou rovnicí a dát na to, kdo je na plátně nejčastěji. Jiří Bartoška je pochopitelně mile rozšafný i patřičně úderný, není však jednoznačným rekem bez bázně a hany, i on zažívá krušné momenty a poznává, že někdy i sebelépe míněný pokus nemusí mít dobrý konec. Příjemně a vůbec ne překvapivě působí i Jakub Kohák v poměrně vážně laděné postavě Pepy, což určitě vyvolá nejednu bohatou diskusi, byť se Jakub na tiskové konferenci věren své povaze snažil podobné zaškatulkování obratně popírat. Úsporně argumentující Eliška Balzerová se nám představuje v docela jiné roli než se jí to povedlo ve čtyři roky starém Cieslarově komediálním dramatu Láska je láska. Její dcera a snacha ztělesněné Tatianou Vilhelmovou a Pavlou Beretovou jsou záměrně natolik rozdílné, že si můžeme vsadit na to, která z nich ke konci filmu projde naznačovaným procesem totálního přerodu. To je snad jediná drobná záležitost s ostrými hranami, byť někdo připustí, že pokud je proutek ještě dosti mladý, lze ho ohnout. V tomto případě jde ale dost možná o zbožné přání než tykání si s realitou. Leč záhyby lidských osudů jsou nevyzpytatelné a jak na nás jeden čas hřmělo z televizních obrazovek ze všech stran: Nic není nemožné.

Jak bylo řečeno, natáčení probíhalo v příjemné atmosféře a dokonce ženské představitelky měly zájem chování svých postav ještě trochu více osolit. I tak ale pohled na Teorii tygra může u mnohých způsobit hluboké zamyšlení a třeba dojde i na otázky typu "Hele, nezdá se ti, že...?" Možná právě tento film vyjeví daleko dramatičtěji onu teorii malého dvorku a dlouhého biče. A i když jde o příběh ze života, rozhodně by se neměl brát jako návod na řešení podobných situací, spíš jako námět na delší rozhovor. 

... a také konec (zdroj: CinemArt)

Vzhledem k tomu, že je tu spíše jako okrajová zařazena veterinární profese Jana Bergera, dočkáme se i nemalého počtu zvířat, mezi nimiž rozhodně hrají prim dvě feny bobtaila a pro příběh samotný i rotveiler zvaný prostě pes. A můžeme prozradit jednu maličkost - snímek začíná i končí otázkou kastrace nebohého kocourka, i v tom se skrývá jinotaj a maličký návod na pochopení celého snímku.

Celkové hodnocení: 80 %

TEORIE TYGRA

Hrají: Jiří Bartoška (Jan Berger), Eliška Balzerová (Olga Bergerová), Jiří Havelka (Erik Hájek), Tatiana Vilhelmová (Olga Hájková), Jakub Kohák (Josef Berger), Pavla Beretová (Alena Bergerová), Iva Janžurová (babička), Lucia Siposová (fotografka), Klára Melíšková (sestra na veterině), Ivana Uhlířová (pečovatelka), Zuzana Slavíková (primářka), Arnošt Goldflam (pacient).

Scénář: Radek Bajgar, Mirka ZlatníkováKamera: Vladimír Holomek, Petr KoblovskýHudba: Jan P. MuchowRežie: Radek Bajgar

ČR/Slovensko, 2016, 101 min., přístupnýPremiéra: 31. března 2016