ROZHOVOR | Troška: Dobro vítězí nad zlem? Vidím agresi, násilí a boj. Chtěl bych natočit i ruskou pohádku

Podle vašeho líčení vznikla Strašidla poměrně jednoduše - pan Kos přinesl námět, udělal se scénář... v čem se nakonec nejvíc změnila původní idea?

Pan Kos toho sepsal opravdu hodně, mnoho nápadů, mnoho žánrů. Myslím, že bylo nejtěžší vyhmátnout z jeho textu nám technicky i finančně dostupnou jednotnou linku, přehledně vyprávěný děj. Jinak by to bylo na seriál.

Zejména prostředí, kde rodina hejkala Huga přebývá, má daleko k jisté rozvernosti většiny vašich filmů. Nenapadlo vás někdy natočit také kostýmní drama?

Natočil jsem už dvě kostýmní dramata – v roce 1984 Poklad hraběte Chamaré a v roce 2001 Andělskou tvář. V šuplíku mám scénář na „psychodrama" z roku 1864, z doby, jejíž kostýmy byly opravdu nádherné. Ale nevím, kolik diváků by na to přišlo do kina. V dnešní době se lidi chtějí spíš bavit a smát, než se obírat otázkami o nesmrtelnosti chrousta.

V Čertově nevěstě jste "objevil" Evu Josefíkovou, nyní se ve Strašidlech zjevila Sara Sandeva. Máte v rukávu ještě další podobný trumf?

O tom takto neuvažuju, až při obsazování rolí se rozhlížím po dívkách, které by mohly naplnit mou představu. Zahlédl jsem někde foto Evy Josefíkové a pozval ji na konkurs. Stejně tak přišla i Sara Sandeva. Do chystané pohádky mám vytipovanou další velmi půvabnou a šikovnou mladou herečku, ale její jméno prozradím, až bude čas. To abych to nezakřikl.

Psali jsme: RECENZE: Strašidel se možná ještě dost lidí bojí, ale čeho se bojí Strašidla? Premiéru nové pohádky Zdeňka Trošky si nenechala ujít ani Lucie Bílá. Jak se zpěvačce film líbil?  

Ve filmu hrají Carmen Mayerová a Tereza Kostková, tedy matka s dcerou. Myslel jste na tuto kombinaci od začátku?

V podstatě ano. K Terezce jsem si hned představil její maminku, skvělou herečku, na kterou film poslední dobu neprávem pozapomněl. A chtěl jsem tam i Petra Kostku, ale ten byl pracovně vázán jinde, takže jsme se časově míjeli. Škoda, mohla to být opět kompletní rodina jako Pavel, Jindřiška a Kamila Kikinčukovi v Babovřeskách.

Nechceme prozrazovat konec filmu, ale jeho vyústění přímo vybízí k dalšímu mapování rodiny "Adámkových". Nebude se točit pokračování?

Na to se mě ptalo už mnoho lidí, dokonce už čtyři diváci poslali „nápady", jak by mohla Strašidla pokračovat. Ale myslím, že zůstaneme u jednoho příběhu. Teď už pracuju za zcela jiném projektu, který začneme realizovat na jaře příštího roku.

Váš film není ani ryze dětský, ale také se nejedná o žádné drama pro dospělé. Jak vnímáte současnou funkci pohádek a podobných příběhů v naší kinematografii?

Strašidla nejsou klasickou pohádkou, jde o rodinný film ze současnosti s nadpřirozenými či pohádkovými prvky, podívanou pro děti řekněme od osmi let až po jejich prarodiče. Pohádka jako taková je nesmrtelná. Od věků lidi touží po vítězství dobra nad zlem, fandí všem, kteří bojují s nepravostí a po happyendu. Pohádky, příběhy červené knihovny, romantické televizní seriály, to všechno musí končit svatbou, jak si to čtenář – divák přeje. Je to jistý výchovný prvek, který se bohužel dneska zanedbává. Když kolikrát vidím v dětských animovaných filmech tolik agrese, násilí, neustálého boje a tvrzení, že všichni jsou mí nepřátelé a jedině silou si je musím podrobit, pak je mi smutno.

Existuje nějaká klasická pohádka, kterou byste si rád ztvárnil?

Je jich mnoho. Jak českých, tak zahraničních. Třeba ruská pohádka O Finistu, jasném sokolu, ta se mi vždycky líbila.