RECENZE: Lichožrouti mohou za ztracené ponožky i úsměv na tvářích dětí i dospělých

Trilogie spisovatele a básníka Pavla Šruta a ilustrátorky Galiny Miklínové získala v roce 2011 v kategorii děl pro děti ocenění Kniha desetiletí Magnesia Litera. O úspěchu originálního světa vypovídá i fakt, že knihy se dočkaly překladu do mnoha světových jazyků a nakonec i filmového zpracování, které příběh malých tvorů pojímá po svém, stále ale zachovává originální nádech.

Lichožrouti se živí ponožkami a sami jako ponožky vypadají. Ačkoliv na první pohled působí nevinně, mají i své protivníky. Těch není moc, protože jsou z podstaty neviditelní a spatřit je mohou jen osamělí lidé, jeden z nich se toho ale rozhodl využít a dokázat existenci těchto tvorů lidstvu. Nepřátelství se šíleným profesorem je ale jen jednou z mnoha dějových linií.

Tou hlavní je cesta Lichožrouta Hihlíka, který se po dědečkově smrti vypraví hledat svého posledního žijícího příbuzného Lamora. S sebou si odnáší dobré vychování, lásku i zásadovost, ty mu jsou ale v novém domově prakticky k ničemu. Jeho strýc je totiž hlavou gangu, který nepojídá jen jednu, ale rovnou obě ponožky. A s tím ne všichni souhlasí, načež se rozhodnou založit konkurenční skupinu. A zápletka je na světě.

Zdroj: YouTube

Kromě příběhu klade film důraz také na poselství. Za každým činem či větou lze vidět něco víc a zejména prosazování tradičních hodnot a rodiny. Není divu, film je cílen především mladším divákům, i když ani ti starší se nudit nebudou. Dobrodružství filmu nechybí a na to, že jde ve své podstatě o animovanou pohádku, se dočkáme i nečekaně velkého množství akce, ale to zejména až v závěru filmu.

A právě ona akce je jedním z hlavních bodů, kterými se nový český „animák" odlišuje od celé řady těch amerických. Scény jsou totiž nenásilné, přesto zábavné. Podobně by se dalo hovořit o samotné animaci, která vychází z knižních ilustrací, ale jde na to jinak, než jak jsme zvyklí například od Warner Bros. Ostatně způsobem animace se Lichozřouti odlišují i od celé řady českých snímků, což rozhodně není na škodu.

I přes místy podivná jména postav a, ruku na srdce, nízkou míru originality, staví snímek na několika jednoduchých principech, které z něj dělají akčnější podívanou pro celou rodinu. Záběry a dialogy nepůsobí dětinsky, na druhou stranu se nedočkáme oblíbených pasáží či hlášek pro dospělejší publikum. Film si zachovává vyváženost do poslední chvíle a nerušící hudební podkres místy roztančí zpívané scény, které sice nesednou každému, ale není jich tolik, aby se nedaly přežít.

O dabing se postarala řada známých osobností, mezi kterými nechybí Ondřej Trojan, Kryštof Hádek, Matěj Ruppert, Marek Taclík, Tatiana Vilhelmová a další. Jejich hlasy ale postavičkám pojídajícím ponožky sednou a nejednomu divákovi vykouzlí úsměv na tváři, byť se nedá hovořit o takové revoluci, jako například v případě Shreka, kde Eddie Murphy skvěle nadaboval oslíka a Antonio Banderas kocoura v botách.

Za Lichožrouty je patrná snaha a tvrdá práce, která dala vzniknout dílu v českých končinách výjimečnému, byť nijak originálnímu. Přesto cílí na širokou veřejnost a jako takovou zaujme. Své nabízí i skeptikům, kteří očekávají, že budou více než hodinu sledovat film o pojídačích ponožek. O tom to zkrátka není a poselství je tam více, než by se mohlo na první pohled zdát. Z kina sice nebudete odcházet s bušením v srdci a množstvím otázek v hlavě, rozhodně ale odejdete s úsměvem.

Celkové hodnocení: 70 %

LICHOŽROUTI

Animovaný / RodinnýČesko / Slovensko, 2016, 83 min

Režie: Galina MiklínováPředloha: Pavel Šrut (kniha)Scénář: Galina Miklínová, Pavel ŠrutKamera: Tomáš SyselHudba: Filip Míšek, Martin TvrdýHrají: Ondřej Trojan, Kryštof Hádek, Matěj Ruppert, Josef Somr, Jolka Krásná, Marek Taclík, Tatiana Vilhelmová, David Novotný, Jan Maxián, Stanislav Zindulka, Aleš Najbrt, Václav Koubek, Jakub Žáček, Jiří Fero Burda, Václav Neužil ml.