ROZHOVOR s Janou Víchovou nejen o festivalu Femina film

Kdy a jak vznikla myšlenka založit tento jedinečný mezinárodní festival ženské kinematografie?Festival se může pochlubit dlouholetou tradicí. Femina Film byl původně název festivalu a setkání amatérských filmařek, které se odehrávalo v 70. letech ve Šluknovském výběžku. Po revoluci se akce postupně přes několik organizátorů dostala až do Prahy, kde skončila někdy kolem roku 2000. Já jsem v té době pracovala jako ředitelka regionální televize v Ústí nad Labem a naše společnost hledala akci s audiovizuálním základem, kterou bychom v regionu mohli podporovat. Tak jsem si vzpomněla na tento festival a v roce 2005, za podpory primátora Ústí n. Labem Petra Gandaloviče, se mi ho podařilo obnovit. Samozřejmě se změnami, přičemž tou nejvýraznější bylo vytvoření prostoru pro studentská i profesionální díla, ale také pro muže. Což znamená, že muži mohou přihlašovat své filmy do soutěže, pokud mají ve svém centru ženu nebo ženám blízké téma. Televizní společnost časem skončila, ale festival zůstal a pořádáme jej nyní jako občanské sdružení Evropan. Letos slaví festival svůj 8. ročník, ale pokud bychom to počítali od začátku, myslím, že by letos měl festival krásné kulaté narozeniny - bylo by mu třicet let.Co Vás osobně motivuje ke každoročním přípravám festivalu?Tak tuto otázku si kladu poměrně často, zejména v těch hektických dnech během příprav. Festival vytváří prostor s důrazem na témata, která zajímají ženy a pro která často nebývá ve společenském diskurzu místo. Když jsme s festivalem začínali, tak jsem se musela hodně potýkat s jeho názvem. To se hodně změnilo, i když někdy si říkám, že je potřeba udělat kampaň, která se bude jmenovat femina je krásná žena. Být feminou není nic špatného, stejně tak, jako být feministkou, pokud si definujeme, že to znamená mít stejná práva a prostor pro svou realizaci ve společnosti. Feministky jsou sebevědomé dámy, které se nebojí ozvat, které čeří vodu a postupně se snaží měnit svět kolem sebe a podporovat druhé ženy. České ženy to pořád potřebují. Jsou schopné, chytré, zodpovědné, samostatné, ale pořád ještě mnoho žen neumí tyto vlastnosti u sebe respektovat a být na ně hrdé, nestydět se. To se samozřejmě občas potkává s jistou nevolí, protože předsudky a stereotypy jsou v naší společnosti silně zažité. Já občas říkám, že dokud nebude 40% zastoupení žen v parlamentu, tak je pořád důvod festival pořádat a ukazovat pohled žen, který není ani horší, ani lepší, ale jiný. A pro zdravou společnost nesmírně potřebný. Nyní pro tento pohled není dostatek místa a ve společnosti převládá mužský pohled, mužská témata. Vede soutěživost, arogance, důraz na peníze, přetlačovaná, snaha prosadit vlastní ego...myslím, že právě v těchto chvílích je to hodně vidět. Služba v tom dobrém slova smyslu, naslouchání, dialog a snaha o porozumění je blízká ženám, které v politické reprezentaci zoufale chybí.Na co se mohou návštěvnice a návštěvníci letošního ročníku festivalu Femina Film těšit?Chtěli jsme udělat takový „malý ukázkový festival" a nakonec jsem spočítala, že máme v projekci 31 filmů a 19 doprovodných akcí. Ty jsou také v Ústí nad Labem a v Teplicích. Zaměřili jsme se na filmy režisérek oceněných cenou Femina Grande, takže návštěvníci (muži i ženy) budou mít možnost vidět filmy těchto režisérek a s některými z nich se i setkat. Cenu Femina Grande obdržela Věra Chytilová, Alice Nellis, Michaela Pavlátová, Kristina Vlachová a Olga Sommerová. Poslední dvě jmenované přijedou do Brna uvést své filmy. Konkrétně Olga Sommerová přijede i s paní Čáslavskou uvést svůj film Věra 68 a Kristina Vlachová bude u projekce filmu Král Šumavy, ke kterému natočila dokument, věnovaný pravdivým událostem. Paní Chytilovou reprezentují Sedmikrásky a Perličky na dně, Michaelu Pavlátovou její oceněné krátké filmy Tramvaj a Karneval zvířat, ale nechybí ani lehčí žánry. Pro fanoušky fotografie nabízíme dokument o Annie Liebovitz, nebo film o hledání sama sebe s názvem Fulmaya - děvčátko s tenkýma nohama. Filmů je samozřejmě víc, všechny jsou uvedené na www.feminafilm.cz.A Jaká je Vaše oblíbená filmařka?Rozhodně nemám pouze jednu. U filmů to mám jako s hudbou, pokud je dobrý, pamatuji si jej dlouhou dobu a dokážu z něj čerpat pohodu, zábavu, poučení či téma, které se ve mně jistým způsobem rozprostře. Mám ráda dokumenty Olgy Sommerové, ale například Sedmikrásky Věry Chytilové jsou nadčasový a neuvěřitelně moderní film zejména v dnešní době. Výborně jsem se bavila u Revivalu Alice Nellis ale stejně tak mě baví každý film, který se mi líbí. Mám ráda Quentina Tarantina, Pedra Almodovara nebo severskou kinematografii.Je v rámci festivalu připraven i nějaký neobvyklý doprovodný program?Pro mě je důležitá část, která je věnována podpoře žen. Například motivační setkání s názvem Nikdy není pozdě dát život svým nápadům, pro ženy které chtějí začít podnikat nebo chtějí restartovat svou profesní kariéru. To je připravené v Brně 29. října v Café Práh a v Teplicích 1. listopadu v lázeňském domě Beethoven. Získají zde i informace o projektech zaměřených na podporu podnikání žen. S Českým olympijským výborem jsme nachystali debatu na téma Šikana a sexuální obtěžování ve sportu a do oblasti mediální je směřována diskuze na téma Obraz žen v českých médiích. Doprovodným programem se prolne historie v tématu Vesna - svobodné ženy Brna, přednáška o Elišce Junkové a autorská čtení Květy Jeriové Peckové, Kateřiny Tučkové a Saskie Burešové. Připravený je i večer Flamenca v brněnském Ernově sále.V Ústí nad Labem a v Teplicích jsou od 1. listopadu připraveny filmové projekce. V sobotu jsou v lázních Teplice také dvě zajímavé přednášky - Muži a ženy z pohledu neurofyziologa pana profesora Vyskočila a přednáška Daniela Šmída s názvem Chlupaté srdce mužů na téma složitosti mužského údělu v dnešní době. Femina Film je totiž festivalem pro muže i ženy, kteří mají zájem se o sobě dozvědět víc a hledat cestu jak spolu lépe žít, aby bylo více radosti a porozumění.V čem se podle Vás liší přístup žen a mužů k filmové tvorbě?Domnívám se, že po stránce profesionality v ničem, ale určitě ve výběru témat. Mám pocit, že ženy jsou ve své tvorbě hodně nohama na zemi. Věnují se vztahům nejen mezi muži a ženami, ale také mezigeneračním tématům, dětem, zkrátka a dobře silným ženským tématům. Zkuste se podívat na filmografii, mnoho žen netočí komedie, scifi a pohádky. Jsou to spíše výjimky.Jakou událost poslední doby v divadelní, filmové, hudební nebo umělecké oblasti považujete za opravdu zajímavou?Nemám nic, co bych favorizovala ve smyslu výjimečnosti. Jsem ráda, když se u nás dějí zajímavé věci, například nedávno Prague Design Week, pokud se podaří něco našim muzikantům ve světě, nebo vyjde dobrá kniha. Kultura je stav mysli. Spíš mě mrzí a zaráží, kolik nepochopení a nedostatku podpory zažívá kultura zejména z hlediska vládnoucích kruhů. Personální obsazení ministerstva kultury hovoří samo za sebe. Kultura je nedílná součást společnosti a je to sektor, který pokud by dostával tolik podpory jako ostatní „produktivní" oblasti, tak by generoval velmi zajímavý obrat, zvyšoval by HDP (o to politikům přece jde) a byl by velkým přínosem nejen pro českou ekonomiku, ale i pro naše sebevědomí a kreativitu. Kreativita je něco, co je nám vlastní a já mám pořád pocit, že je to něco, co nikoho nezajímá. Můžeme být vzdělaní, naučení, mít technické vybavení, ale pokud nebudeme kreativní, tak budeme stále chudí.A jaké jsou Vaše osobní a pracovní plány do budoucna?Moje osobní a pracovní plány jsou úzce propojené, protože poté co jsem prožila svůj vlastní profesní restart, se věnuji aktivitám, které mě baví a zcela naplňují. Ale pokud to vztáhnu k festivalu, naším cílem je v Brně vytvořit dobrý tým nadšených lidí a společně vytvářet zajímavý středoevropský festival věnovaný ženám. V mé profesi se mi daří propojovat moje zkušenosti ze světa médií s rozvojem mých partnerů. Pracuji jako kouč a poradkyně v oblasti komunikace. Učím lidi dojednat si co potřebují tak, aby mohli být svobodní a realizovat své plány. Aby se vyznali sami v sobě a věděli co vlastně od života nebo od podnikání chtějí. Pracuji s příběhy a tady se mi to propojuje právě s festivalem. Každý život je vlastně příběh, který by mohl být zfilmován a je na každém, jaký bude jeho hlavní hrdina.Děkujeme za rozhovor.