ROZHOVOR: Eva Pilarová promluvila nejen o klíči k úspěchu

Začneme úplně tím nejzákladnějším. Přála jste si už od malička být zpěvačkou, nebo jste chtěla dát přednost dramatickému oboru?

Původně jsem chtěla být námořníkem, pak cestovatelem a ve 12 letech jsem se rozhodla, že budu zpěvačkou a zároveň hodně cestovat. Povedlo se.

Čekalo Vás v prosinci a po Galakoncertě po pracovní stránce něco, na co jste se opravdu těšila?

Už hodně let mívám koncem listopadu a v prosinci šňůru vánočních koncertů. Vždycky se na ně moc těším, kvůli zvláštní sváteční atmosféře. V posledních letech jsme měli dokonce štěstí, že v prosinci nesněžilo a silnice byly sjízdné.

Na Galakoncertě, kde jste oslavila 55 let na scéně po Vašem boku vystoupila kapela WOHNOUT. Proč jste si vybrala zrovna tuto kapelu, když je to vlastně úplně jiný styl hudby, než ten Váš – konkrétně tedy rock?

Před dvěma léty si mě Wohnouti pozvali jako hosta do Retro Music Hall, abych s nimi střihla jejich skladbu Ševelení, ve které o mně zpívají. Přidali jsme k tomu i písničku z mého repertoáru, Oliver twist. Jejich publikum mně úžasně přijalo. Zajímalo mně, jak by moje publikum přijalo Wohnouty, proto jsem si je pozvala. A měla jsem ohromnou radost z jejich úspěchu.. A dokonce jsme se dohodli, že s nimi pojedu „fesťáky" 2016 a taky zazpívám jako host na jejich galakoncertě, kterým oslaví svých 20 let na scéně.

V rámci Galakoncertu jste měla vystupovat i s Karlem Gottem, kterého v poslední době zlobí zdraví, a i v případě Galakoncertu to jeho zdravotní stav nijak neumožnil. Je něco, co byste chtěla Karlovi nebo jeho rodině vzkázat?

Nechci vzkazovat, Karlovi i Ivance už jsem vše řekla. A pokud vás zajímá, co to bylo, tak samozřejmě to hlavní téma - zdraví.

Za dobu účinkování na hudební scéně určitě nemáte problém s nervozitou, a pokud ano, máte nějaké své rituály, které napomáhají se nervozity zbavit?

No, to byste se teda divila, jaká jsem trémistka! Ale jsem věřící, před vystoupením se pomodlím a s prvními takty první písničky ze mě tréma spadne jako zázrakem.

Za dobu svého působení jste získala několik ocenění, mezi kterými se nachází třeba Zlatý slavík, Platinová deska nebo Medaile za zásluhy. Kterého z ocenění si nejvíce vážíte a proč?

Mám vždycky radost z každého, ocenění, vážím si všech. Mimochodem, to poslední - medaile k 55 letům na scéně - byla mým oceněním v pořadí čtyřicátým.

A na závěr; máte nějaký speciální recept, který byste „předepsala" mladším interpretům jako klíč k úspěchu?

Je mi líto, ale speciální recept nemám. Snad jen to, že kromě talentu nesmí chybět píle.A také je potřeba potkat správné lidi. Já měla to štěstí, že jsem začínala v Semaforu u Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. To byl pro mě základní kámen, na kterém se dobře stavělo.

A aby to nebylo jen o zpěvu.. Všimla jsem si, že máme společný koníček a tím je fotografování. Kdy tato Vaše záliba vznikla a jak často se jí věnujete?

Fotografuji už několik desítek let a před jedenácti lety jsem začala dokonce vystavovat. Teď mám už 70. výstavu v pořadí. Fotím na Digitál a fotky následně upravuji na počítači, říkám jim „fotoobrázky". S výjimkou 11 výstav, které jsem měla společné s brněnskou fotografkou Helenou Štefanovou a následující výstavy, kterou budu mít s panem Karlem Dobešem, jsem vystavovala samostatně. Věnuji tomu téměř veškerý volný čas.