Zemřel spisovatel Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny

Márquez strávil počátkem tohoto měsíce několik dní v nemocnici kvůli infekci plic a močových cest a dehydrataci. Rodina po jeho propuštění oznámila, že zdravotní stav spisovatele je sice stabilní, ale jeho kondice je "křehká", neboť hrozí riziko komplikací.

Mexický list El Universal před několika dny napsal, že slavný Kolumbijec trpí rakovinou a vzhledem ke svému věku dostává pouze prostředky na mírnění bolesti. List, který se dovolával spolehlivých zdrojů, tvrdil, že nemoc zasáhla plíce a játra.

García Márquez se narodil 6. března 1927 a první velký literární úspěch mu v roce 1967 přinesl román Sto roků samoty. Slavné jsou i jeho další knihy Láska za časů cholery, Kronika ohlášené smrti, Podzim patriarchy či Generál ve svém labyrintu. Poslední knihu vydal v roce 2004 - román Na paměť mým smutným courám.

Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Jako zpravodaj významného bogotského listu El Espectador se dostal do Evropy, stejné zaměstnání měl i na revoluční Kubě. V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha. V té době (1961) se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře.

V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch — Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života.

V polovině sedmdesátých let se pod vlivem událostí v Jižní Americe vrátil na rodný kontinent.

V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným ve světě plném představivosti a odrážejícím život a konflikty kontinentu".

Je také zmiňován jako přítel Fidela Castra a příznivec různých revolučních skupin v Jižní Americe.