Expozice Století relativity vzbuzuje velký zájem

Návštěvníci mohou obdivovat jedinečně koncipovanou sbírku čítající celkem 140 exponátů od 120 autorů moderní výtvarné kultury již od čtvrtka 14. listopadu 2013, kdy byla výstava slavnostně zahájena. Úvodního slova se ujal sám ředitel muzea Michal Soukup a vedle kurátorů výstavy Štěpánky Bieleszové a Ladislava Daňka, vyjádřil obdiv i ministr kultury v demisi Jiří Balvín. O tom, že nová stálá expozice vzbudila dostatek pozornosti nebylo vzhledem k počtu návštěvníků, čekajících dychtivě na přestřižení slavnostní pásky, pochyb. Jistě v tom hraje roli také fakt, že nová stálá expozice umění 20. století v Olomouci chyběla bezmála 40 let. Návštěva expozice představuje možnost vidět vedle sebe jedinečnou skladbu středoevropských autorů, ale také může být pro každého jakýmsi průvodcem po cestě poznávání výtvarného umění.Zvědavost také vzbuzoval původ názvu expozice. „Bývá-li 19. století považováno za století páry, pak pro 20. století je zásadní Einsteinův objev teorie relativity, která mimo jiné podnítila řadu vynikajících malířů a sochařů k odvážným průzkumům doposud netušených prostorů umění. V případě výtvarného umění minulého století tedy pojem relativity lze chápat rovněž tak, že když několik lidí sleduje tentýž předmět - v našem případě umělecké dílo -, tak se může stát (a běžně se tak děje), že každý z pozorovatelů ho vidí poněkud jinak (například jeho velikost, barevnost či tvar). Jejich pohledy jsou přitom naprosto rovnocenné a nikdo z nich nemá absolutní pravdu," objasnil souvislosti kurátor výstavy Ladislav Daněk.Expozice Století relativity se nachází ve dvou výstavních sálech. V Mansardě si návštěvníci mohou vychutnat umění první poloviny 20. století, přičemž důraz je kladen zejména na malířská a sochařská díla, která reprezentují základní proudy v českém moderním umění tohoto období. Hned zpočátku si lze vychutnat příjemné doznívání impresionismu, kde vedle Antonína Slavíčka je možné zhlédnout i Václava Radimského. Právě Radimského obraz s názvem Na rybníku z roku 1903 zde slaví svojí výstavní premiéru. Pokračovat lze přes český expresionismus zastoupený například Otakarem Nejedlým, kubismus představující dílo Emila Fily, Bohumila Kubišty či Antonína Procházky, kuboexpresionismus, až k civilismu nebo specifiku českého umění, kterou představuje exotismus 20. let 20. století. Opomenuta nebyla ani abstrakce či surrealismus zastoupený například Vincencem Makovským, Toyen či Zdeňkem Sklenářem z přelomu 20. a 30. let. Kompletní obraz umění 1. poloviny 20. století dotváří tvorba umělců ze Skupiny 42 a díla reflektující v různých podobách válečnou apokalypsu.Druhá část stále expozice se nachází v Obrazárně a návštěvníkům poskytuje koncentrovaný přehled nejvýznamnějších autorů a trendů od 50. let do nedávné minulosti. Jde o opravdu velmi zdařilé začlenění českého umění do středoevropského kontextu. Expozici uvádějí významní solitéři jako Vladimír Fuka nebo Věra Nováková. Dále také zástupci poválečné abstrakce, konkrétně Mikuláš Medek, Robert Piesen, Jan Kotík nebo Ludmila Padrtová. Právě abstraktní umění 50. let bylo minulým režimem nejvíce potlačováno a v 60. letech vyústilo ve strukturální abstrakci. Ze spletitého vývoje a často protichůdných tendencí umění 60. let byly vybrány také ukázky pestrých forem lettrismu, neokonstruktivismu, akčního umění nebo kinetismu. V kontrastu s nimi jsou vystavena sochařská a malířská díla nové figurace Vladimíra Janouška, Evy Kmentové nebo Květy Válové, české grotesky Karla Nepraše a existenciální figurace Michaela Rittsteina. Závěr expozice patří postmoderním projevům Jiřího Davida, Michala Gabriela a Františka Skály, kteří měli také vlivy na umění zástupců poslední dekády uzavírající tuto část expozice.Vedle českých autorů mohou návštěvníci zhlédnout i tvorbu autorů exilových jako je například Jan Knap, Jiří Kolář, Milan Kunc nebo Ivan Theimer, ale také pětadvaceti význačných umělců z Polska, Maďarska a Slovenska. Právě díky vřazení české sbírky do širšího kontextu si lze povšimnout souvislosti s projektem Středoevropského fora Olomouc (SEFO), jehož hlavní myšlenkou je hledání a nacházení vzájemností, které spojují jednotlivé země dnešního visegrádského prostoru.Volnou součástí Století relativity je také výstavní prostor zvaný Galerie prezentující díla z papírových sbírek, tedy kresby, grafiky nebo autorské knihy. Galerie je samostatnou a pravidelně obměňovanou částí stálé expozice a první výstava nazvaná Centrální přitažlivost představuje středoevropskou grafiku 2. poloviny 20. století a autorskou knihu. Návštěvníci si tuto volnou součást expozice mohou prohlédnout do konce dubna příštího roku. Expozice Století relativity chystá pro své návštěvníky také řadu zajímavých doprovodných programů. Kromě komentovaných prohlídek a animačních programů pro školy je také připraven workshop z nového cyklu Atelier 15+. Více informací můžete nalézt na oficiálních webových stránkách muzea www.olmuart.cz.