Výstava Eriky Bornové prezentuje různé role ženy

Erika Bornová (*1964) patřící k nejvýraznějším českým umělkyním silné generace 80. let je také osobitou malířkou a ilustrátorkou. Její díla obývající zázračný prostor mezi skutečností a snem jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie a také v kolekcích soukromých domácích a zahraničních sběratelů. „Polystyren je moje láska," říká Erika Bornová. „Strukturou připomíná mramor, ale zároveň mi dává velkou svobodu - jako jediný ze všech sochařských materiálů mi umožňuje, abych mohla tesat sochy v nadživotní velikosti, a pak si je ze svého ateliéru v šestém patře i sama odnášet," dodává umělkyně. Vytváření soch z lehkého polystyrenu se Erika Bornová systematicky věnuje jako jediná z našich výtvarných umělkyň i umělců už od konce 90. let. Většinu plastik - vyřezaných pilou, nožem a skalpelem - pak i jemně koloruje a doplňuje je vlasy, bižuterií, ale také umělou trávou, husím peřím nebo rybími šupinami. „Většina lidí si myslí, že sochat z polystyrenu musí být hotové utrpení, protože při řezání vydává příšerné zvuky, ale není to pravda: Když víte, kam říznout a jak do něj zakrojit, je to krásně tichá a povznášející práce," říká.Svým přitažlivým a současně provokativní dílem navazuje Erika Bornová na tradici figurativního sochařství, které se zrodilo ve věku antiky. „Její tvorba ale citlivě vstřebává i vliv postmoderny a amerického pop-artu," říká kurátor výstavy Martin Dostál. Podle něj autorka s velkým nadhledem komentuje běžné situace každodenního života, ve kterých se soustřeďuje zejména na proměnlivé role žen. Velkou inspirací pro ni ale byla třeba i cesta do Santiaga de Compostela, nejslavnějšího poutního místa středověké Evropy ve španělské Galicii: tak vznikla třeba Poutnice Isabela usazená na obří zelené větvi nebo fascinující socha vousaté světice známé jako Svatá Starosta. Výstava Born to Erika je k vidění denně od 9 do 18 hodin v Alšově jihočeské galerii až do 28. září letošního roku.