130 let od jedné z největších důlních katastrof u nás. Co se stalo v Karviné roku 1894?

V 19. století vlastnil několik dolů v Karviné šlechtic Jindřich hrabě von Larisch-Mönnich, jeden z největších uhlobaronů tehdejší doby a zároveň nejzámožnějších podnikatelů v celém Rakousku-Uhersku. V dolech zaměstnával rod tisíce dělníků, a to již od 18. století, kdy zde začal s těžbou černého uhlí. Práce v dolech byla tehdy velmi nebezpečná, protože se dodržovalo jen minimum bezpečnostních opatření. Zkrátka se ještě moc dobře nevědělo, jaká rizika v dolech na horníky čekají. Po dlouhou dobu i přesto nedošlo v karvinských dolech k žádným velkým potížím. Až do roku 1894.

Odpoledne 14. června roku 1894 se dostavilo na šichtu takřka jedenáct set horníků. Práce probíhala bez komplikací až zhruba do půl desáté večerní. To se čtvrtým patrem na dole Františka rozlehl obrovský výbuch, který dolehl spolu s kouřem a prachem až na povrch. Na pomoc ihned přispěchali záchranáři pod vedením důlního inženýra Jana Kohouta. Brzy vyšlo najevo, že z dolu Františka se začal podzemními chodbami šířit oheň do okolních dolů Hlubina a Jan Karel. Záchranné práce probíhaly se značnou opatrností, protože existovala pravděpodobnost dalších výbuchů. A k nim skutečně došlo.

Druhý výbuch nastal asi o půl hodiny později a znamenal okamžitou smrt pro zhruba 60 obětavých záchranářů, kteří se do dolu vydali. Nastoupit na pomoc museli další muži. Ti již měli větší štěstí, protože další výbuch přišel až druhý den okolo sedmé hodiny ráno, kdy už byli v bezpečí na povrchu. Ráno dne 15. června 1894 se z dolů ozvaly ještě dva výbuchy, a to kolem osmé a po deváté hodině. Poté začali muži chodby zasypávat.

Udává se, že v karvinských dolech v červnu roku 1894 zahynulo 235 mužů, z většiny horníků. Nejvíce obětí bylo na dole Františka, kde neštěstí započalo. Stovky dalších pracovníků utrpěly vážná zranění, závažné popáleniny nebo se přiotrávily jedovatými plyny. Záchranáři zvládli vynést na povrch 15 vážně zraněných horníků, z nichž dva muži podlehli později vážným zraněním v nemocnici. Těla takřka šedesáti horníků zůstala uvězněna v důlních chodbách. Bezmála dvě stě sirotků a na 130 vdov – to byli pozůstalí po zemřelých hornících. Od hraběte Larisch-Mönnicha dostali odškodné. Horníkům, kteří tehdy neměli směnu, ale v důsledku tragédie přišli na nějaký čas o práci, zase byla vyplácena část mzdy do doby, než se mohli do dolů vrátit.

Ostatky obětí důlního neštěstí byly uloženy na místním hřbitově. Zde je dnes umístěna i pamětní deska připomínající jména obětí. Památkou na tragédii je dodnes také kaplička postavená nad místem výbuchů ještě Jindřichem Larisch-Mönnichem.

V karvinských dolech došlo zanedlouho po neštěstí ještě k několika dalším výbuchům, a to dne 21. července 1894. Tehdy se těžba teprve postupně obnovovala, a tak se neopakovala žádná podobná tragédie. V dole Františka se nakonec mohlo začít znovu těžit až počátkem následujícího roku. Těžba zde pak probíhala až do roku 1965.